28.12.2004 úterý – Konec přežírání… aspoň na chvílu :o)

Tak je po svátcích. Prakticky všechny dny jsem se nehorázně přežrala. Dneska v tom asi ještě budu pokračovat a pak po Silvestru asi budu muset sakramentsky rychle zhubnout :o) Minulý čtvrtek jsem přežila rychlonákup dárečků. Stromeček už jsme měli ve sklepě od středy a ve vaně se proháněl 3,5 kilovej kapr. Kapr Karel. Původně měl být rozporcován už ve čtvrtek večer, ale jaksi na něj nezbylo dost sil, takže na něj došla řada až v pátek ráno a to už byl víc mrtvej než živej a nechal se porcovat naprosto bez odporu. Kus z něho skončil v mrazáku, kus na pánvičce a kus v polívce. A Karel smrděl všude. Na lince, ve dřezu, v ledničce, v kastrolu, v kuchyni, v pokoji, v odpadkovým koši, v koupelně, smrděly utěrky, houbičky na nádobí, nože, prkýnka… Karel byl všude s námi :o) Karel byl úžasnej kapr a podle toho taky smrděl. No… po 4 dnech už naštěstí nesmrdí :o) Štědrý den byl prima, první svátek byl taky prima… a druhý svátek byl tak nějak nastejno. Prostě jsme tři dny žrali a žrali :o) Jo a včera jsme byli se třemi dalšími zajímavými postavičkami kdesi u lesa na chatičce udit masíčko :o) Taky jsme tam žrali a pili :o) A co jsme nestihli přes den, to jsme pak dohnali večer doma. Mám asi tak o 10 kilo víc než před měsícem a je to děsný… No, dneska večer jdeme koulet… koule na bowling :o) A uvidíme, co bude dál :o)

22.12.2004 středa – Konec paniky, je čas na život :o) – aktualizováno ve středu večer! :o)

No, tak myslím, že už není co říkat. Prostě dneska jsem naposledy v práci před svátkama a budu až příští týden v úterý. Takže si užijte Vánoce po svým a mějte se všichni pěkně. Já se budu mít taky pěkně, protože se začaly hýbat věci, na kterých mi záleží a po nějakým tom roce jsem včera zahlídla to pověstný světýlko na konci tunelu… Přeju vám, ať si každej to světýlko taky brzo najdete, pokud ho teda hledáte :o)) Takže po Vánocích ahoj…

Jo…ahoj… Abyste si jako nemysleli, že píšu ty svoje bláboly jenom semka do Novinek, tak vám tu předkládám krátký seznam dalších aktualizovaných souborů :o)) Takže Ve výletech jsou dopsaný kina, koncerty a opět kina až do dneška, v Lidech jsou dopsaný a upravený některý jména, v Pohádce přibyla asi jedna věta, v Odkazech osobních došlo k úpravě nefunkčních odkazů a hlavně jestli ještě někdo netušíte nic o webu http://skutina.kachne.cz, tak tam došlo v české verzi konečně k doplnění fotek ve Virtuální prohlídce. Pravda, jinak se na webu http://opevneni.kachne.cz nic novýho zatím nedělo… :o)

Tak to je asi zatím všecko. Tak se teda mějte, já jdu na návštěvu k babičce a dědovi :o)…

20.12.2004 pondělí – Předvánoční panika…

Jo a to jsem si říkala, že mě to letos nepotká. Myslím tu předvánoční paniku. Furt to bylo v klídku. Velkou část dárků už mám nachystanou a zbytek hodlám dořešit zítra a zabalit to. Dneska mě chytla panika z pečení cukroví a zítra ráno v tom budu pokračovat. No a doma mám bordel jako po výbuchu atomovky. Beze srandy. Teď bych nejradši ten byt zamčela a odjela někam na dva roky prázdnin, abych to nemusela uklízet a ani se na to každej den koukat. No, vypadá to, že to asi budu muset zítra večer a ve středu ráno pouklízet a hlavně asi budu muset žehlit… hrůza… Nicméně to budou jediný činnosti, který hodlám ještě do pátku vyvíjet… mimo návštěvy babičky a dědy a rodičovstva. Jedinej zásadní dárek nemám… pro Radka… no, on už ho totiž dostal před týdnem a já mu teď nemám co dát pod stromeček… tak má asi smůlu :o) Jinak každej dostane aspoň něco. O víkendu jsem se měla skvěle, jen jsem jedla a pila… úplná idylka. Tak.

17.12.2004 pátek – Návrat k optimismu nehrozí…

Právě jsem si totiž přečetla, co všecko se má od ledna 2005 zdražit a už teď jsem z toho vyděšená. Asi se budu muset adaptovat na rostlinnou stravu a začít hned v lednu vyhrabávat v lese kořínky a okusovat zbytky listí, kůry a možná se pustit i do jehličí… Jo a taky už nikdy nesmím být nemocná, protože jinak nebudu mít peníze ani na složenky a vyhodí mě z bytu… A todle všecko jsem se dočetla před Vánocama, když mám v peněžence kulový a dárky nenakoupený. By mě jako zajímalo jestli se ještě dožiju „lepších časů“ nebo jestli měl Egi pravdu, když říkal naposledy, že „líp už bylo“…:o) Třeba se výjimečně spletl :o)

16.12.2004 čtvrtek – Jak nejlíp zaspat…:o)

Prostě tak. Natáhnete si budíka. Na půl šestou ráno. V půl šesté budíka zaplácnete a spíte dál. Vzbudíte se v půl deváté a hurá, zaspali jste :o) Jak prosté. Většinou se to nestává. Někomu se to naopak stává skoro pořád. Mně se to stává tak 2x za rok a pak jsem z toho patřičně vyděšená. Pokud tím zaspáním nezasklíte nějakou super důležitou schůzku nebo tak něco, tak vlastně o houby jde. Já dneska zaspala, nic důležitý jsem neprošvihla, takže jsem zaspala tak nějak s úsměvem a v pohodě :o) Dneska večer si jdu zastřílet z pěkného revolveru a pak si půjdu dát jedno pivko a poběžím domů, prostě den úplná idylka :o) A zítra? Zítra je už pátek a za týden jsou Vánoce. Bůhví, co za týden bude mimo Vánoc, ale to je teď zbytečný řešit :o)

15.12.2004 středa – Není všechno ideální…

To ví každej, že nic není nikdy ideální. Prakticky se celej život snažíme, aby věci a lidi kolem nás byli pokud možno co nejblíž jakémusi ideálu. Normě. Společenské normě. Prostě, aby odpovídaly představám většiny společnosti o pojmu „normální“. Hm. Nikdy se to nikomu nemůže povést, to je vyzkoušená pravda, ale furt se všichni snažíme. Celej život většina z nás nic jinýho nedělá než, že se snažíme…

Já se taky snažím, ale trochu míň, sama nejsem a nebudu normální a od společenských norem jsem dost daleko sama o sobě. Třeba právě teď jsem dost nenormálně oblečená vzhledem k tomu, že jsem v práci, ale já tak chodím celej svůj pracovní život. Zjistila jsem, že kvůli tomu debilnímu snažení se o vyrábění ideálních věcí a lidí, se dá úplně s klidem zapomenout na to, že život je děsně krátkej a krásnej a měl by se strávit úplně jinejma věcma – klidným životem, zábavou, sportem, kulturou, koníčkama, cestování a poznáváním jiných míst a lidí. A na to jaksi v rámci toho snažení o ideály pak přestává být čas… Chyba. Nasrat (by řekl Egi)… Život je od slova žít a taky jistě užívat si a podle toho by se to asi mělo brát. Je lepší jít jeden večer do kina nebo si jít zastřílet z pěkné pistole než ten večer strávit přemýšlením o vhodnosti současného partnera k dalšímu životu. Už vůbec nemluvím o plánování „kompletní přestavby“ povahy někoho, koho máte rádi, i když vás štve. Jen si tak představuju, jak bych asi já ječela protivně na někoho, kdo by se mi snažil připomenout mé vlastní chyby a problémy a nedostatky… Hrůza si to představit. Byla bych protivná, odmítavá, zlá a snažila bych se utéct nebo třeba usnout… Takže asi mám na čase některý věci přestat hlídat a věnovat se svýmu užívání a když si bude chtít někdo užívat se mnou, tak má možnost :o)

Asi usnu… dost na pytel situace…

13.12.2004 pondělí – Dva měsíce zpoždění… no a co? …:o)

Jo. Takže:

1. Přežila jsem Invex. I když jsem u toho nepřetržitě smrkala a kašlala a sprostě nadávala, tak jsem to přežila a přežila jsem pak ještě asi dva týdny v práci – více méně uklízením věcí po Invexu. Jinak se jsem v mezičase zařizovala pokojík ve svém bytečku a přesouvala jsem zbytky věcí z bytu svých hodných rodičů.

2. No a pak se mi ty přechozený choroby všechny pěkně sečetly a skončila jsem na měsíc doma na neschopence. Měla jsem za ten měsíc asi tak 4 nemoci a snědla jsem víc antibiotik než za celej život předtím. Takže do práce jsem znovu vkročila s velkou slávou přesně 1.12.

3. Tak jsem teď chvílu v práci. Už jsem se vzpamatovala z prvního šoku a zjistila, co se tu všecko změnilo… k horšímu samozřejmě.

No a teďkom aktuálně:

Moje maličkost je přes den k zastižení zase v práci a večer a o víkendech se fláká s Radkem. Minulý pátek a sobotu jsme strávili na zabijačce a tendle pátek asi pojedem na víkend na Sečskou přehradu. Hrozím se Vánoc, protože jsem jako již tradičně bez peněz, ale mám ledničku… vééélikou, bílou a na splátky… Jo, taky mám v pokoji už stoleček… malinkej, hnědej a za hotový… Na jaře budu mít možná plastový okna a jinak nic nevím. Tak to vám musí zatím stačit :o)

11.10.2004 pondělí – Rýma vítězí…

No, tak mám za sebou chystání Invexu. A mám taky děsnou rýmu. Ale fakt děsnou. Tu aktualizaci stránek od našich jsem ještě nepoponesla, takže fotky z Oslavky ještě nejsou. Ovšem vyrobila jsem kousek na opevneni.kachne.cz – takové malé info o jednom soukromém muzeu u severní hranice :o) Jo a je to hnedka ve třech jazycích :o) Je to zatím bez fotek, jen text, fotky mám v šufleti, tak na ně snad taky někdy dojde… V bytečku mám garnýže, krásně udělaný a taky už skoro položenej koberec, takže začínám pomalu plánovat stěhování nábytku. No, jinak mám teda tu rýmu a je mi děsně… O víkendu budu na výstavišti uklízet po Invexu, takže budu mít z víkendu zase prd… Tak.

29.9.2004 středa – Dneska je ten den… :o)

Ne, nebojte se nehrklo mi v bedně a nevdávám se a ani jsem neumřela, jak by se mohlo již mnohým zdát podle aktualizace téhle stránky… Jen se toho za poslední dva měsíce docela dost dělo a na tenhle srandovní web prostě nebyl čas. Předně v půlce prázdnin jsem měla na práci dovyřizování papírů k novému bytečku, o víkendech jsem se měla většinou dost dobře. Letos jsem nestihla akci Cihelna u Králík, ale nakonec jsem z ní dostala fotky mailem od Honzíka z Prahy :o)

Na konec srpna jsem si pořídila úžasnou věc… vyhodila jsem si koleno, levý koleno. Aby se to nepletlo, tak už osm let mě bolí koleno pravý, tak jsem si pro jistotu zlikvidovala to druhý, kterýmu do teď nic nebylo :o) Stalo se to úplnou náhodou a úplně nudně, nicméně tohle mi nikdo věřit nechtěl, takže například v práci jsem těm několika pochybujícím nakonec řekla, že se mi to stalo při děsně brutálním sexu :o)… a měla jsem od jejich pochybností rázem pokoj, děsný… No, každopádně to koleno způsobilo, že jsem byla skoro měsíc úplně mimo provoz a pajdala s ortézou, díky které jsem se nevlezla na záchod, nevlezla s nohama pod stůl v hospodě, nevlezla jsem se do auta a vůbec jsem se prostě nikam nevlízala…hrozná věc. Pak mi ortézu sundali a teď mi to koleno zas pro jistotu na rehabce rozhejbávají, to je taky děsná sranda…:o) Ale už se vlezu do auta a na záchod a auto už můžu i řidit :o) A vůbec můžu už zas celkem chodit… Jen mi tak na okraj zůstala přezdívka „Al Pajda“… snad ji brzo ti dotyční zapomenou používat :o)

Mezitím vším s tím vyhozeným kolenem jsem na sebe slavnostně přepsala byteček a to tak, že už je můj a mám od něj od začátku září už i klíče a pracuje se na jeho zvelebování :o)… No a mezi poslední novinky patří to, že jsem v tom všem zmatku a úplnou náhodou potkala jednoho šílenýho člověka, se kterým jsem se rozhodla trávit většinu svého volného času :o)… Jo, to že jsem furt bez peněz už není nic novýho, takže to tu jen zopakuju, abyste si nemysleli, že jsem třeba taky vyhrála ve Sportce nebo tak něco…:o) To je asi tak všecko zatím. Jinak mám u rodičů rozdělnou malou aktualizaci stránek a jak se trochu vzpamatuju, tak konečně vyrobím ještě jedno veledílo, který mi leží na stole :o)… Jo a stihla jsem jít ještě do kina na Krále Artuše… musím říct, že teda nic moc, Trója byla lepší :o)…

4.8.2004 středa - …že by zas chvíli deníček? :o)

Tak včera jsem byla v kině na filmu Trója, moc se mi to líbilo a víc o tom píšu ve Výletech – Akce společenské :o) Jinak z výletu na Oslavku jsem si ještě dovezla takovou maličkost… ještě to není hotový, ale je to taková parodie na písničku „Žít ve jménu lásky“ a tady vám teď představuju nová slova. Nutno podotknout, že to vzniklo asi po 25 kilometrech pochodu a v děsným vedru :o))) Takže:

1. „Až přijde čas, tak pochopíš,

že za hospodu život i položíš.

Pivo je největší bohatství,

já mít tu moc, tak nám natočím.“

Ref:

„Pít, pít, za pivem jít,

škopky rozdávat, radost rozdávat.

Pít, pít, za pivem jít,

ono jediné chmury zažene :o)“

2. „Proč běží lidé do hospod?

Zas zní hlas opilců do dálky.

Řekněte lidé číšníkům,

nalejte škopky žíznivcům.“

Ref:…

„Utři si pěnu z pusy své,

....“

3.8.2004 úterý – Takže shrnutí…:o)

Jo, ve čtvrtek jsem byla na tom pivě s Aneťákama, bylo to fajn, bylo nás tam hodně :o) V pátek jsem pak trčela v práci, protože jsem nikam nespěchala, tak co… V sobotu jsme si s Míšou vyrazily na super výlet kolem Oslavky a Chvojnice – o výletu se píše tadyk (časem tam budou asi i fotky). Najdete to taky ve Výletech. Jinak jsem dopsala nějaký to kino, kde jsem za poslední dobu byla, to je taky ve Výletech – Akce společenské. V neděli se u nás konaly rodinné oslavy, teda spíš jako slavnostní oběd na počest našich rodičů – prostě dodatečná oslava narozenin :o) A včera jsem byla s Honzíkem na pivě a pokud bude příznivá konstelace hvězd, tak půjdem dneska do kina na Tróju s Bradem Pittem :o) Se uvidí… Jo a jestli mi nebudete nic psát do Návštěvní knihy, tak ji asi smažu :o))…

29.7.2004 čtvrtek – Už je to uděláno, už je to hotovo… teda skoro…

No jo, došly peníze z úvěru a mám podepsanou kupní smlouvu na byt a ta už je na katastrofickým úřadě, aby ten byt na mě jako přepsali. Bude to nějaký dva nebo i tři měsíce trvat. Ale to už si počkám. Klíče od bytu snad dostanu někdy v září a pak zahájím velký přesun do svého nového pidibytečku. Můžete mi přijít pomoct…:o) A když budete hodní, tak vás pak na etapy pozvu na kolaudaci :o))… No, teď o posledním víkendu jsem se měla dobře a ke své radosti jsem ani neměla moc čas jíst… což jsem dohnala hned v pondělí večer a nacpala jsem se kynutejma knedlama s meruňkama…hrůza. Jo a dneska asi půjdu večer na pivo s Aneťákama…

20.7.2004 pondělí – Pěknej víkend, pěkný vedro a debilní ráno…

Tak po veselé historce páteční… následuje sobota, kdy bylo děsný vedro. Já chtěla ve městě něco zařídit a to se mi nepovedlo, tak mě pak opustila i nálada na nákupy… takže vysavač ani nový tenisky nemám… snad někdy jindy. Odpoledne jsem vyrazila na přehradu, kde jsme měli sraz s Mirou. Směr nová lávka… šli jsme kolem vody, která už pěkně zelenala a smrděla. Cestou jsme zavadili o jedno pivo U Stroma a pak už jsme došli až k lávce. Odtama jsme se vyhrabali na hrad Veveří k dalšímu pivu :o) Měli dost hnusný Krušovice, ale žízeň je sfiňa… autobusem jsme popojeli do Rokle, abychom se nemuseli plazit po silnici a zamířili jsme k Lumírkovi. Měl tam ale zrovna svatbu, takže jsme dali kofolu a na jídlo jsme si museli chvíli počkat. Já pak cvičně vyvenčila Maxe a pak už bylo celkem dost hodin, tak jsme vyrazili na šalinu do přístaviště. Domů jsem dojela někdy v půl jedenácté a šla sem spat. Byla to moc fajn sobota :o)

V neděli jsme vyrazila vlakem k Peťovi a celý dopoledne jsem si hrála s pistolkama, nakonec jsem dostala knížku (jen na půjčení) a móc dobrej oběd (ten teda už vracet nebudu :o)) …a mazala jsem zas do Brna. V Tescu jsem nakoupila hromadu blbostí a jela jsem domů.

Ovšem teď zlatý hřeb… pondělní, tj. dnešní ráno… potřebovala jsem jít vyzvednout na poštu v Kohoutovicích dlouho očekávanou zásilku… asi to bylo počasím nebo co, ale paní s tím měla nějakej problém, to jsem ještě byla v pohodě. Pak jsem ve spořitelně potřebovala zrušit jedno sporožiro… jůů, to byl problém… to už jsem začala být nervózní. Pak jsem vlezla do trolejbusu, kde nebyl už žádnej vzduch a děsný vedro, když mi bylo už blbě na omdlení, tak troleják zabrzdil v zastávce a ze zadu do něj zaparkovala Felicie. Takž šup ven a pěšky dál. Pak jsme v Pisárkách dobíhala autobus a probíhala jsem staveništěm a jaksi ne vlastní vinou jsem se zastavila o jednu dopravní značku. No, autobus jsem doběhla i tak… ten jel, jako by buď spal nebo umíral, nicméně kousek od zastávky Tržní do málem napral do fronty aut stojících na červenou – musel blbec uhnout do vedlejšího pruhu, kde bylo naštěstí volno, jinak by to neubrzdil… Prakticky jsem se dostala do práce s velkým štěstím. A je vedro. A měla jsem dneska večer spravovat Nenkovičákům počítač, ale bouchl mi náhradní díl… tak bude prd. Je mi líto… Uff.

16.7.2004 pátek – Blbej den, kterej se umoudřil :o)

Včera jsem tendle soubor už měla otevřenej a nakonec jsem napsala jen datum a zase jsem to bez uložení zavřela… Takhle debilně mi bylo. Prostě jsem byla unavená, naštvaná, smutná, zoufalá a všecko dohromady. Trochu se to spravilo až večer u piva a večeře. No, nicméně dneska ráno jsem se v práci ocitla v naprosto stejným stavu jako včera, možná ještě hůř, protože mě bolí koleno a hlava. Koleno i hlava mě sice bolí do teď, ale je mi líp co se týká nálady :o) V poledne mi spravil náladu oběd s Jiříkem a Mirou… byla to taková malá komedie u jednoho jídelního stolu :o) Pak to zas chvíli stálo za houby, načež jsem šla…řekněme zcela náhodou a omylem kolem naší montáže a zažila jsem živě hranou pohádku „Jiřík a šroubek“… no, představte si něco ve stylu „Krtek a žvýkačka“ nebo „Krtek a paraplíčko“…prostě něco takovýho…:o) Jiřík zalomil šroubek, šroubek to byl neposeda a upadla mu hlavička, zbytek zůstal zatvrzele trčet v počítačové skříni a nechtěl tam ani zpátky a zavazel tam, prostě musel ven :o) a Jiřík? Napřed ho přemlouval (poněkud nereprodukovatelnými výrazy), pak do něj šťouchal šroubovákem, pak došlo na kombinačky… pak se odšrouboval zdroj, aby bylo víc místa na bušení do šroubku… tedy, teď už jen do jeho torza :o) Ó ano, i na kladivo došlo :o) Toto vše se dělo za nesmírného veselí ostatních Jiříkových kolegů a hlavně za jejich hodně protivných poznámek…i já jsem se tak trochu přidala, to se musím přiznat :o) Pak došlo na těžkou techniku… vrtačka s příklepem… a šroubeček odolal, byl to neposeda :o) No, nakonec se ubohý šroubek začal hýbat… už bylo na čase, protože Jiřík už se nám začínal pomalounku vztekat a takovej vzteklej Jiřík, to je věc :o) Šroubeček nakonec rezignoval, byl potupně vyšroubován pomocí kleštiček a odhozen v dál…tedy původně asi měl dopadnout do krabice na odpad, ale skončil kdesi na zemi…zapomenut….eeee, tedy ještě chvíli na něj Jiřík myslel a pronášel na jeho adresu „pochvalné“ výrazy :o)) No, a to je celá pohádka… Kdo neviděl, o hodně přišel :o) A včil mě Jiřík zahluší…ale já mu říkala, že skončí na webu :o) Tak teď sepíšu zápis z porady a budu se těšit na víkend.

14.7.2004 středa – Úspěšný den??… možná…

No, depka mi zatím sedí pevně za krkem, ale aspoň se mi dneska povedlo v práci udělat poměrně hodně věcí, který mi tu už delší dobu ležely a nějak se nechtěly nechat zpracovat. A abych si udělala úplnou radost, tak jsem se rozhodla, že si v sobotu zajdu koupit novej vysavač :o) Já vím, že to vypadá asi divně…lidi si dělají radost sladkostma, šperkama, novou hifi věží, novým autem… no, já si prostě udělám radost novým vysavačem :o) Jinak abych se úplně nenudila, tak tu najdete povídání z Rejvízu a Malborku doplněný o pár fotek… ke všem částem výpravy z Malborku fotky nemám, takže hledejte odkazy na fotky po celé délce textu až dolů, možná časem doplním o nějaký od Egiho, tak se můžete zatím třeba i kouknout k němu na stránky a dohromady z toho budete mít celkem dobrou fotoreportáž…

12.7.2004 pondělí – Nervy na pochodu…

No, tak nějak by se to dalo nazvat. No, minulej týden jsem sháněla hromadu papírů a razítek ještě k tomu úvěru. Bylo to o nervy a hrůza. Ale i tak jsem si našla ve čtvrtek čas na pivo s Alexem. Nakonec jsme jeli domů až jedničkou rozjezdem. Byla to dobrá akce s legračním koncem, protože jsem do Kohoutovic ještě nejela nočním autobusem a vůbec jsem netušila, co tam jede. Přijela jsem tak pozdě, že jsem se ani neviděla se ségrou, která v Kohoutkách taky ten den spala… no, prostě to nevyšlo jaksi časově :o) Ráno v pátek jsem ve spěchu sbalila pár věcí na víkend a zmizela jsem z Brna… jo, cestou se se mnou nepolámal vlak, měl jen zpoždění… neuvěřitelný štěstí :o) Víkend byl pracovně-zábavný, trošku únavný, ale celkově fajn, moc fajn :o) Akorát jsem se v neděli trošku zasekla a dojela jsem do Brna až v pondělí ve čtyři ráno. Spala jsem dvě hodiny a pak jsem odvážně vyrazila do stavební spořitelny s těma papírama požádat o poslání peněz mým prodávajícím… papíry si vzali a povídali, že do 10 dnů peníze na jejich účet pošlou, tak uvidíme, třeba výjimečně nekecají… jsem z toho na nervy. A nejen z toho. Jsem na nervy z toho, že je mi skoro třicet, momentálně jsem se děsně zadlužila kvůli bytu a nemám před sebou žádnou perspektivu typu rodina, děti, manžel a podobně… prostě taková situace na houby… Jo, vidíte dobře. Vlezla si na mě depka. Třeba mě to zas přejde, co já vím?… Jestli se něco nezmění, tak tudle sobotu vyrazím na nějakej pěknej výlet (pokud tedy dojde do pátku výplata)…

7.7.2004 středa – Tuze moc narozenin…:o)

Tak jsem to přežila :o) Povídání bez fotek o výpravě do Polska najdete ve Výletech nebo rovnou tadyk. Moji milí rodičové měli teď oba narozeniny, musím jim pořídit dárky a já pořád nevím jaký :o( A oni už se mi za chvíli vrátí domů z dovolené a to je pěknej průšvih. Doufám, že mě něco napadne :o) Jo a asi před měsícem jsem vám zapomněla napsat, že ségře…teda spíš malýmu Víťovi chcípnul i ten druhej zakrslej králík. Holt nemají asi chovatelský štěstí nebo mají barák postavenej na něčem radioaktivním a časem z nich budou mutanti… zatím jim tam akorát chcípají králíci :o)…

29.6.2004 úterý – Další dovolená se blíží :o)

No, víkend byl super, jak jinak. Jo, jo, záviďte :o) Sice dovolenou z práce si beru jen tenhle pátek, ale odjíždím už ve čtvrtek večer a budu pryč dlooouho :o) Jedem na dobrodružnou výpravu ve třech lidech… ehm… no, lidech…blázni, cvoci a šílenci, to je asi lepší označení pro tuto trojici…rozhodně ne svatou :o)) Jedem do Polska a možná se odtama i živí vrátíme, podrobnosti po akci, protože teď stejně není jistý, jak a co se kde bude dít :o) Jinak se mi trošku zas zadařilo posunout vyřizování úvěru na byt, tak to snad celý nakonec nějak dopadne… Dneska si budu doma válet šunky a prát prádlo a batůžek a pomalu začnu balit. V Polsku má pršet, tak to bude zajímavý :o) Takže ahoj po svátcích :o)

24.6.2004 čtvrtek – Troška aktualizace nikoho nezabila :o)

No… sem tak nějak v mezičase sem tam dopsala pár slov… skoro všude teda :o) A o dovolené na Rejvízu jsem udělala maličkej samostatnej zápisek do Výletů :o) Jestli se mi zadaří, tak v dohledné době dopíšu svoje plácání o bunkrech a po bunkrech a pak si počkáte až se tam letos vypravím a všechny vyfotím a pak k tomu dám i pár fotek :o) Momentálně je to asi tak všecko, mám dneska tak trochu „IQ tykve“, takže omluvte případné překlepy a jiné hovadiny. Těším se na víkend, ale to asi vy všichni taky :o) Jo a pak se taky začínám těšit na ten další prodlouženej víkend, vypadá to, že zažiju něco dobrodružného :o) Více pak napíšu po akci :o)… jestli bude… No, vidíte to, už plácám, takže toho už nechám.

18.6.2004 pátek – Po dovolené jako po výprasku :o)

Tak vážení, dožila jsem se konce minulého týdne. Ve čtvrtek jsem přežila jednu akci pro Intel, nakonec to dobře dopadlo a v pátek jsem pak nevěděla co dřív. Bylo to děsný a já chtěla ve čtyři odpoledne vypadnout z práce. Dopadlo to taky dobře, stihla jsem autobus a vyrazila jsem na hory :o) Měla jsem před sebou 6 dní pěkné dovolené. Aspoň jsem v to doufala. A splnilo se mi to do puntíku, spíš ještě o hodně víc. Dovolená byla moc prima :o)) Super víkend na který pak navázal super výlet na bunkry u Starého Města pod Sněžníkem (je tam postavených 6 pěchotních srubů – 30-34), ve dvou je něco jako malé muzeum… snahy o rekonstrukci jsou takové všelijaké, ale na některé detaily se koukat dalo :o) No a potom…potom můj vysněný Rejvíz s mechovým jezírkem a zříceninou Koberštejn… klasika, kterou si pamatuju z dětských let :o) A teklo pivko proudem a jídla bylo víc než dost, no a ve čtvrtek zas šupajdy zpátky do Brna :o) Bylo to fajn, záviďte :o) Dneska tu sedím s vykulenýma očima a snažím se zvládnout příval práce… ale snad to dobře dopadne :o) Jestli mi někdo něco chcete, tak tenhle víkend budu na příjmu a v dosahu Brna a budu pro každou špatnost, tak se kdyžtak ozvěte :o)

9.6.2004 středa – Dovolená se blíží :o)

No jo, to je najednou řevu, že chvíli zas nic nepíšu. Co sem mám furt plácat, když se nic neděje? Jsem přestěhovaná u rodičů, tu před minulou neděli jsem byla za Lumírem, trošku jsem se proběhla s jeho psem Maxem…nebo Max se proběhl se mnou?…no, to spíš, byla jsem z toho pekelně schvácená, ale bylo to fajn odpoledne :o) Ten týden byl tak trochu víc pracovní a taky jsem měla moře starostí s tím úvěrem na novej byt. To byste nevěřili, co je s tím lítání. A to jsem teprve půlce vyřizování. Víkend byl super, sice trošku zlobilo v sobotu počasí, ale v neděli už bylo na horách moc pěkně :o) Tenhle týden chystám jednu akci pro dodavatele a mám toho už plný kecky… nezbývá než se zase těšit na víkend a hlavně pak na čtyři dny dovolené :o)

28.5.2004 pátek – Království za postel a svatej klid…

Jo, přesně takhle se cítím. Jsem jaksi ucaprcaná a s radostí bych tak dva dny ani nehnula prstem u nohy a dejme tomu, že bych třeba klidně i spala. Dneska jsem slavnostně podepsala kupní smlouvu na novej byt, takže po víkendu pocupitám požádat o úžasný úvěr, jelikož už mám všechny papíry na hromadě. Doufám. Dneska budu balit, mám toho nečekaně moc a nebo se mi fakt tak špatně hejbe, že se mi to jen zdá, že je toho moc… každopádně doufám, že přežiju zítřejší stěhování a předávání pronájmu a pak budu mít aspoň od něčeho na chvílu klid. Pak budu sedět a čekat, jestli mi dají úvěr. Snad jo. Těším se na svoji minidovolenou v půlce června, konečně budu mít od všeho klid :o) V práci se dějou různý šílený věci, ale dneska se mi aspoň něco podařilo, takže depresí z práce rozhodně netrpím :o) Ještě nevím, co budu dělat teďkom v neděli… asi se rozhodnu až v sobotu večer a bude…

26.5.2004 středa – Bobuška má narozeniny :o)

No, já vím. Zase to tu už skoro 14 dní zeje prázdnotou. Já neměla čas. Já ho nemám ještě ani teďkom, ale říkala jsem si, že po 14 dnech už mi budete moc nadávat. Tamten předminulej víkend jsem se měla dobře, sice bylo hodně práce, ale bylo to dobrý. Akorát teda jsem si do Brna přivezla rýmu, potažmo cosi horšího. Rýma se projevila z ničeho nic v pátek. Teďkom v pátek, takže víkend 22.-23.5. jsem byla totálně chcíplá a nekomunikativní. Jak taky chcete komunikovat, když nemůžete mluvit a prakticky ani dejchat? :o)… No, mezitím se snažím poshánět všechny dokumenty potřebné k žádosti o úvěr na ten novej byt. A v mezičase přemýšlím, kde vzít asi tak 10.000 Kč, který mi teď momentálně scházejí v rozpočtu. No, pondělí a úterý jsem přežila na velké akci pro naše zákazníky a dodavatele. Jmenuje se to LEVIday a dopadlo to dobře, akorát mně je z toho ještě hůř a taky jsem se zas pohádala se svým pravým kolenem, za trest je dneska celej den v ortéze a pěkně se potí, dobře mu tak…:o) Jinak neplánuju nic velkýho. Musím teď přestěhovat svoji maličkost k našim a pak nějak šťastně dořešit tu koupi bytu.

Jo a moje milá sestra Martina má dneska narozeniny :o) Naštěstí jsem jí nezapomněla aspoň zavolat a popřát, tak doufám, že na ni budou všichni pořád hodní a bude se jí dařit :o)

14.5.2004 pátek – Myslím, že pátek 14. je horší než 13. …

To je teda akorát můj soukromej názor. Včera bylo 13. a děly se teda opravdu blbý věci, ale to není třeba tu řešit. Celej týden utekl v práci jako voda a taky sem zas trošku času věnovala zařizování toho úvěru na byt. Po víkendu sepíšu svoje připomínky ke smlouvě a půjdu se zeptat na jednu zásadní věc do stavební spořitelny a třeba mi už taky dojdou ty nablblý pojistky a budu mít hodovej odhad toho bytu co kupuju. No, prostě to nějak dopadne :o) No. Hlavně, že je pátek. To je momentálně skoro nejdůležitější. Ale jsou i důležitější věci…třeba zdraví a tak. No, evidentně mi to dneska myslí ještě míň než obvykle, takže toho plácání zas nechám. Stačí, že zas víte, že k vaší lítosti eště existuju :o))

10.5.2004 pondělí – Povídání o víkendu :o)

No, takže v pátek sem trčela v práci. Ale ne moc dlouho. Večer jsem proti úžasným původním plánům nic nedělala a radši jsem se snažila trochu vyspat. V sobotu ráno jsem totiž vstávala už v pět. Jo. Vidíte dobře. Já totiž jela autobusem v 6.40 hod. do Archlebova, kde si mě vyzvedla moje sestra s malým Víťou. No, Bobuška s Víťou mě nabrali a odvezli k nim domů na snídani. Naplánovali jsme cestu a vyrazili jsme malým autíčkem směr Znojmo, potažmo Šatov. A úplně přesně jsme jeli na bunkr těžkého opevnění MJ-S 3 Zahrada. V pohodě jsme dojeli až do Šatova na náves a vypravili jsme se k bunkru. Vstup byl zadarmo (taky by to byla skoro drzost něco vybírat, když mají bunkr, mimo vybavení ve zvonech a vzduchotechniku, skoro úplně prázdný)… Víťovi se tam snad i líbilo, prolezli jsme to díky němu nejen jednou, vylezli jsme i na střechu a tak vůbec. Chvíli jsem poslouchala výklad pana „průvodce“ a moc mě to nenadchlo… rozhodně to nebylo ideální pro těch pár dětí, které tam měli rodiče sebou. Při koukání po okolí jsem zahlídla kousek odtama jeden řopík vz. 37, tak jsem vzala Víťu ještě i tam. No , napřed jsem dovnitř lézt nechtěla, ale po krátkém průzkumu se to nakonec dalo… Vylezli jsme všichni špinaví jako čuňata :o) No, pak začalo poprchat, tak jsme se vypravili k autu napít a najít nějakou hospodu, kde nám dají najíst. Našli jsme jednu pěknou, schovanou a nezakouřenou, tak jsme se parádně nadlábli :o) No, pak jsme naskákali do auta a vyrazili zpátky. Víťa usnul, takže další bunkry jsem vypustila a jeli jsme do Dolních Věstonic k vodě. Jen se projít po hrázi a pak už domů ke Kyjovu :o) Zbytek dne utekl rychle při práci na zahradě a pak při stavění bunkrů z kostek v dětském pokojíčku :o)

V neděli jsem dojela asi v poledne domů a už jsem toho moc nedělala, vlastně skoro vůbec nic :o) Takže pohodovej rodinnej víkend…

No, dneska je pondělí a to teda děsný pondělí…už aby byl pátek…

6.5.2004 čtvrtek – Hadí esej, to je úlet…:o)

A vyřizovat úvěr na koupi bytu, to je pomalá brutální sebevražda… Jo, vyřizuju si úvěr, abych si koupila pěknej malej byteček. Už mě to stálo hodně peněz a papírování a ještě furt nemám o ten úvěr ani požádáno. Mám akorát dojem, že všechny banky, spořitelny a pojišťovny vlastně vůbec nechtějí moje peníze, chtějí jen hromadu papírů s občas nesmyslnými potvrzeními a spoustou mých podpisů a čestných prohlášení. Na katastrálním úřadu sem málem umřela na vedro, u notáře úlekem a v pojišťovně sem přemýšlela, které ze svých nemocí mám přiznat do životní pojistky. Pojistila sem byt, který ještě není můj, protože to banka chce. Pojistila sem sebe, ikdyž vy všichni víte, že je to naprosto zbytečný. Požádala sem současné majitele bytu o několik (podle mého i jejich názoru zbytečných) dokumentů a podpisů a fotek a bůhví čeho. Jo a sem úplně bez peněz a zadlužená až po uši a to je teprve začátek…to ještě furt nemám úvěr na ten byt. A nespím z toho, protože sem zas po celkem dlouhé době v dluzích. Jaksi sem si zvykla být v plusu a teď tohle… No, snad to nějak přežiju. Zapomenu, že jsem si chtěla koupit pár věcí a udělat zbroják… budu mít byt a v něm umřu hlady…pojistku zaplatí banka a bude to vyřízený… Tak to je asi tak celý. Dneska budu dlouho v práci a pak půjdu spát. Zítra nevím, co bude. Nevím teď dopředu ani ň. …Jo, teď sem zjistila, kolik mě bude stát odhad toho bytu… ani to nechtějte vědět…

3.5.2004 pondělí – A máme tu květen…

No, takže petrak s Verunkou to přežili, já to přežila taky, takže je relativně všecko v pořádku :o) Minulej týden se už nedělo nic závratnýho. Už sem nebyla nikde za zábavou, akorát sem se byla ve čtvrtek kouknout na dva bytečky ke koupi. Na jeden se půjdu kouknout ještě jednou, jelikož mě zaujal… No, o víkendu jsem se měla dobře. Už jen proto, že sem nebyla doma a hlavně proto, že byl víkend :o) Tak teď přemýšlím, čí fotky dám na web jako další :o)…

Jo, o víkendu jsem měla možnost poupravit si zase mínění o práci naší policie a radši se neptejte, kterým směrem :o)…

28.4.2004 středa – Dělejte něco, jinak to se mnou zítra v práci sekne…

Tak včera sem přežila spinning, celkem se to dalo. Buď už sem trochu trénovaná nebo nevím. Parádně sem si při tom rozhejbala to omlácený koleno ze včerejška. Dobrá věc, ovšem jen do rána. Ono to koleno přes noc pěkně ztuhlo a ráno se teda děly věci. Jenže já musela vstávat, já musela do banky. V bance byli divní. Ve stavební spořitelně byli hodní a opravdu mi poradili :o) No, jinak se nic převratnýho neděje. Dnešní večer strávím uklízením, žehlením a koukáním na televizu.

Vzhledem k debatám v návštěvní knize jsem se rozhodla, že vám ty dva – Veruna a petraka ukážu. Prakticky je to sebevražednej krok, ale já už sem holt taková a říkám si, že když sem přežila všecky průsery do teď, tak třeba přežiju i todle :o)…teoreticky vzato… Takže vážení, show začíná :o))… Tak ten ženatej pán se závazky, kterej byl nějaký ten rok mým kolegou a teď je dobrým kamarádem, vypadá prosím takto…(sem si bez dovolení půjčila Egiho fotku, snad se nebude moc zlobit)… resp. před rokem tak vypadal, ale on se nezměnil a po pár pivech občas mžourá furt stejně :o)…sedí pěkně mezi dívčinama, který taky znám (jedna z nich je od víkendu už paní, bo se vdala :o) No a Verun… Verunka je moje exkolegyně z MAP, ale nepracuje tam už dýl než já. Verunka je v mnoha směrech úžasná a proto vám ji představím na třech fotkách z hospody U kotvy (kde ji znají :o) …bohužel já sem na těch fotkách taky a kazím je :o( … Takže Verunka za psem, Verunka, já a záchvat a tadyk vidíte z čeho jsme to měly… :o) No, přece dobrovolně nepřiznám, že takhle blbnem, ikdyž nepijem… Tak a teď bych se už asi měla na věky rozloučit, protože mě asi minimálně jeden z nich zabije, akorát nevím, kdo dřív… :o)

27.4.2004 úterý – Ó koleno, koleno…

No, jak si mnozí již všimli, víkend jsem přežila. Byla to nuda, ale splnilo to svůj účel. Takže stěhování domluveno a zbytek se uvidí. Včera sem byla na pivku a koukat na hokej, dneska půjdu na spinning a zítra ráno do banky. Vykrást ju :o) Ne, jen se zeptat, kolik mi půjčí s mojí výplatou peněz na koupení bytu. No, večer zítra konečně dodělám pár věcí doma a asi udělám i podobnou předstěhovací čistku ve svých věcech, jako sem udělala v sobotu u našich doma. No, to je tak asi celý zase…

Jo a co s kolenem? Ne, výjimečně si za to nemůžu já, stalo se to dneska cestou do práce. Blbej autobus zabrzdil, protože mu vlítli před čumák lidi do silnice a já jak sem stála, tak sem to vzala kolenem (samozřejmě tím špatným) o takovej ten rantlík, co je na stěně autobusu skoro po celé délce. Můžu vám říct, že jen množství lidí v autobuse mi zabránilo v tom, abych neřekla něco hrozně sprostýho a teď momentálně mám koleno frajersky oteklý a asi nemůžu chodit. Musím to za chvílu vyzkoušet, až vstanu a pohrnu se uvařit si čaj… úžasný. Ať žije MHD!

23.4.2004 pátek – Po pivu a před víkendem…

Tak nevím no, včera bylo to pivo. Dneska je ten spinning. Snad ho přežiju. Dneska sem nic psát nebudu, čeká mě poměrně nudnej víkend, už jenom proto, že budu v Brně.

21.4.2004 středa – Pivo a víkend v nedohlednu :o)

No, tak to tu chvíli zas nebyl deníček. Pro případné reptaly mám jednoduchou odpověď „…se nepose***…:o)“ No, Tak pivo minulej čtvrtek bylo naprosto super od začátku až do konce. Sice sem zas sežrala omylem smažák s tatarkou a pak sem byla do rána na umření, ale už to mám domluvený, příště budu hlídána a jak si dám něco s tatarkou, tak mi to bude doslova vyraženo z držky :o)) No, nakonec sme si i zaskotačili v Two Faces :o) Jo a v autobuse jsme pak potkali Jarečka, byl z nás asi vyděšenej, ale přežil to :o) V pátek sem vyrazila na hory a měla sem super víkend :o) V sobotu bylo sice trošku hnusně, ale v neděli se počasí spravilo a svítilo sluníčko :o) V pondělí sem si málem přivodila smrt, byly jsme s mamkou zas na spinningu a nějak sem to přehnala a pak sem doslova problila celou noc…fakt…takhle zle mi bylo naposledy…minulej čtvrtek :o) No, včera sem se válela doma a dneska budu dělat totéž, jen vyperu a uklidím.

No a zejtra jdu na pivo s Aneťákama…teda nevím no, ale začíná nás tam chodit víc bývalejch než současnejch zaměstnanců :o) Dám pár piv a propláchnu si z hlavy věci, co mi tam teďkom straší… V pátek jdu zas na spinning… snad to přežiju a o víkendu jsem zcela výjimečně v Brně.

15.4.2004 čtvrtek – Pivo a víkend na dohled…

Doma mám furt ještě takovej polopořádek. Nebo spíš polobinec. Včera sem přišla dom a protestně jsem usnula už v půl osmé večer. Ráno v šest sem vyžehlila tři pračky prádla, trochu sem to tam zpacifikovala a šla sem do práce. No, dneska asi půjdu konečně na pivo. Včera sem jedno kvůli nečekaným událostem odřekla, dneska už to nějak snad přežiju. Doufám, že se nebudu tvářit moc kysele. Hlavně, že je zítra už pátek. Tak.

A abyste věděli, tak sem si koupila celej sáček Horké čokolády a teď si ji v práci pěkně vařííím :o) Je o moc lepší než ta z automatu tady v baráku a taky od dost levnější :o) To se mám… akorát teda se to moc neslučuje s mojí teorií o zhubnutí… asi to opravdu zas bude jen teorie…

13.4.2004 úterý – Byly Velikonoce… už je po nich :o)

Tak vám teda povím, že sem přežila Velikonoce. Samo o sobě je to úspěch, když vezmu v úvahu, co jsem to celý čtyři dny prováděla. Byla sem na výletě na Šumavě a pak tak různě, zmokla sem, opila sem se, najedla sem se, koukala sem na televizu, byla sem v hospodě… todle všecko ne sama :o) Výsledkem je, že mám za sebou fajn dlouhej víkend a doma mám binec jako po neandrtálcích. Dneska to ještě musím douklízet a dovyprat a zítra budu šít deku a vůbec se z toho vzpamatovávat.

V práci je to děsný, nějak je toho po těch čtyřech dnech moc a naštěstí je tu za chvíli zas pátek. Tak se těším :o)

8.4.2004 čtvrtek – Konečně…

Dneska žádný romány… mizím z práce a basta. Zejtra mám dovolenou a jestli mě někdo hodlá shánět v Brně dřív než příští úterý, tak má smůlu. Jedu pryč a daleko. Takže všem přeju pěkný Velikonoce a přežijte je ve zdraví…pokud možno :o))

7.4.2004 středa – Když KOPR útočí…

Asi tendle výraz většinou znáte. To je takovej ten stav, kdy by člověk byl nejraději zalezlej někde daleko od všech lidí a nic nedělal a přitom ZROVNA v tu samou chvíli právě MUSÍ něco dělat a komunikovat s hromadou lidí…brrr… děsný. No, jinak dost bylo keců o umírání, tím už vás nebudu dýl otravovat. Včera sem tu makrelu fakt snědla. Celou. S chlebíkem, hořčicí a… tatarkou. No jo. Nebylo mi pak sice nějak extra dobře, ale divili byste se možná, jak je uzená makrela s tatarkou dobrá :o))… já se taky divila.

Mám doma děsnej binec. To je realita. Dneska uklízet nebudu. To je taky realita. Plyne z toho jen to, že ke mně dneska nechoďte na návštěvu :o) Jo a taky mám trápení s chlapem… nebo teda rovnou s chlapama. Vono je s nima prakticky trápení pořád, akorát na některý věci už sem si zvykla a některý mě ještě furt dokážou rozčílit nebo tak něco. Jo a vůbec mi nic nepíšete do Návštěvní knihy… teda… asi ji zruším nebo co. Tak.

6.4.2004 úterý – Sen o sandálech…

Jo, sem cvok, ale abyste tomu nadpisu rozuměli… nejsem úplnej blázen, jde o to, že sem dneska přežila celej den v botkách, který normálně nenosím a DĚSNĚ mě v nich už bolí nohy a tlačí mě a tak vůbec, takže sen o sandálech je zde naprosto na místě. Docela dost se těším až z těchhle botek doma vylezu a půjdu nohy vzpamatovat do sprchy. Jo, jinak stále eště „umírám“… je mi přibližně stejně hrozně jako včera, akorát sem neměla čas se tím dneska zabývat, takže až teďkom večer do sebe leju čaj a přemýšlím, jak se bezpracně dostat domů. Hm, zatím teda to vypadá, že autobus to jistí… Mám doma makrelu… uzenou a chlebík a horčicu…jéé, jak se to píše správně? Hořtica vypadá blbě…hm, je to se mnou dneska už špatný. Jo, tu makrelu sním k večeři :o) A pak asi budu číst nebo tak něco. Rozhodně už nic, nad čím je potřeba přemýšlet… Jestli mi zejtra nebude o poznání líp, tak asi fakt půjdu k doktorům… je to asi jediná rozumná věc, co mě za poslední pětiletku napadla :o) No nic…jdu. Plížením vpliž!

5.4.2004 pondělí – Kdosi mi jednou říkal, že selhání ledvin je bezbolestná smrt… spletl se…

Zažila sem nádhernej víkend na horách, počasí bylo přímo krásný, ptáčci zpívali jako o život a sluníčko hřálo :o)) Jo. Jenže hřálo eště málo a v mým malým kachněcím mozečku jaksi nezafungoval žádnej alarm, takže sem většinu víkendu strávila jen v tričku s krátkým rukávem… A teď tu tak sedím a přemýšlím, kdy chcípnu. Stihla sem si nachladit asi všecko, co se nachladit vůbec dá. Navíc dneska ani zítra k doktorům nemůžu… jestli to nesleví, tak můžu jít k doktorům až ve středu a to se mi teď zdá děsně daleko. No, nicméně vím o pár lidech, kterým moje chcípnutí udělá radost, takže už kvůli nim to zkusím nějak přežít. Jinak Janina si Kubu fakt vzala a na fotkách, co mi poslala, jim to moc slušelo :o))… aspoň nějaká radost dneska…

2.4.2004 pátek – Jak to říkala Janina?… „zabit, zahrabat a po…eee“

No, dneska semka nemám co psát. Snad jen to, že se mi vdala Janina a vzala si konečně Kubu :o)) Doufám, že jim to vydrží na furt. No jinak sem včera přežila bowling, akorát mě bolí zadek, ale to je z bowlingu normální. Uff… to je celý :o) Taky nemusím každej den psát kilometrovej román, ne? :o) Tak se tu mějte…

1.4.2004 čtvrtek – Budiž duben a apríl k tomu :o)

Tož včera sem teda na pivě byla s Honzíkem. Zase sme tradičně zašli na gyros a pak sme skončili (no, vlastně i začali :o) v Poslední leči na Velvetu. Velvetíka už sem dlouho nepila, tak to zas byla příjemná změna :o) Probrali sme různý věci a vyrazili sme na první rozjezd. Úspěšně sem se dohrabala domů asi o půlnoci, udělala sem si kapučíno a koukala sem na televizu…no, a pěkně sem usnula v hadrech na posteli. Vzbudila sem se asi v půl druhé ráno, tak sem se aspoň převlíkla a spala sem dál…:o) děsný… No, dneska je apríl. Jo a máme ode dneška hlídanej barák v práci, je to docela sranda, nikam se s ničím nesmí bez papírů a jestli si u sebe zapomenu soukromej mobil, tak o něj asi přijdu, protože na soupisu je jen můj druhej služební… no, taky děsný.

Jo, večer musím na ten bowling. Musím. Já jak někam musím, tak se mi tam jaksi automaticky přestane chtít jít. No, snad to tam nějak přežiju a nebudu moc protivná. Takže děsná věc číslo tři :o)

V noci musím ještě vyžehlit a sbalit věci na víkend a zítra hurá pryč z Brna :o) Pojedu asi popřát Arnoštkovi všecko nejlepší k svátku, kterej měl teď v týdnu :o) Doufám, že nebude moc pršet… naštěstí pro případ deště vím, kde přespat :o)

Jo a dneska je Mezinárodní den ptactva…jen abyste věděli :o)

31.3.2004 středa – Je na čase z toho tadyk zas na chvílu udělat deníček :o)

Jo, tak včera sem nakonec byla u Miry na návštěvě. Představte si, že k vám někdo dojde na návštěvu a první co udělá, tak si jde umýt nohy do koupelny… dobrý ne? :o) Dyž já měla strach, že by to s Mirou seklo, měla sem celej den na nohách tenisky a to je pak děsný… chemický zbraně jsou proti mejm nohám pěkný houby :o) No, pokecali sme, podívala sem se na úžasný video ze stužkovacího večírku jejich třídy… popravdě sem byla hodinu mrtvá smíchy a úděsem :o) No, z toho by vám mohlo vyplynout, že po návratu dom už sem asi neprala prádlo a neuklízela.

Aaano, ve čtvrt na sedm ráno jsem pustila pračku a v sedm sem začala vysávat, no…nevím proč, ale nádobí sem umývala až v půl osmé. Jaksi sem ty činnosti seřadila od nejhlučnější po nejtišší :o) Sousedi to evidentně zas přežili, tak sem šla do práce :o) Dneska jdu večer asi do hospody…asi… eště to nevím. Zejtra jdu do hospody a na bowling…určitě…to už bohužel vím. A zejtra tam musím…proto se mi tam asi nechce, to je normální.

30.3.2004 úterý – Hm, tak vážím furt stejně :o)

Jo, mám zas menší výpadek :o) No, pár lidí ví, co sem v mezičase prováděla a zbytek ať si domyslí, co chce :o) Musím říct, že spinning je děsná věc… nemám dojem, že bych z toho nějak zhubla nebo něco takovýho, akorát mě bolí čím dál víc koleno :o) …jo, nebyla sem na návštěvě u Miry, musím naplánovat nějakej náhradní termín ;o)…

Taky plánuju, že vytáhnu zas někdy večer doma šipky, protože je mám do teď ve futrálku od té poslední akce s Jiříkem. V práci to bylo teď ty dva dny dost veselý… estli přežiju následujících 14 dní, tak si můžu asi gratulovat. Jo, byla sem o víkendu u ségry…mají králíka…jmenuje se Felix, nevím proč, ale říkají mu Fifo. Jo a já na něj mám prima alergii :o) Normálně můžu všechny zvířata, ale králík – byť zakrslej – se mnou doslova seknul o zem…ale přežila sem to…zase… Dostala sem od Bobušky úžasnej dárek k narozkám – Obrazového průvodce Amberu. Kdo si tendle web četl pořádně, tak ví, že sem to sháněla bůhví jak dlouho… a ona mi to dala k narozkám. Já mám totiž super ségru :o)

Dneska asi budu uklízet…doma…a nebo taky ne, je už celkem pozdě, tak to možná nechám na ráno. To zas budou sousedi rádi, když v šest ráno pustím pračku… a v sedm začnu vysávat…no, mají smůlu :o) …

22.3.2004 – Právě sem sežrala obrovskou čokoládu… ale fakt musím zhubnout :o)

No, tak teďkom to trošku flákám a píšu sem jednou za týden. Třeba se to zas časem zvrhne v deníček, co já vím? Prostě, když není co psát a není čas, tak si myslím, že je zbytečný semka něco plácat. Když přeberu ve zkratce minulej týden, tak z toho bude tohle: v pondělí sem byla mrtvá po víkendu a šla sem brzo spát, v úterý mě mamka vytáhla na spinning. Málem se to nepřežila. Ve středu sem byla s Jiříkem na pivku a šipkách. Opět se mnou vytřel podlahu, zaplatil a šli jsme domů. Prostě to nebylo ani novejma šipkama :o) Ve čtvrtek už sem trošku šílela, protože sem potřebovala na víkend sbalit opravdu hodně věcí a nějak se mi to nechtělo naskládat do batohu. Večer se stavil na pokec kámoš Mira, takže sem nakonec stejně balila až ráno a bylo to tak asi lepší, protože ráno už mi nic jinýho nezbylo než to nějak do toho batůžku narvat. Povedlo se :o) No a v pátek po obědě sem vyrazila na víkend.

Dneska večer jdu zas s mamkou na spinning, to zas bude děsný. Pak se doplazím domů a umřu…doufám, že až v posteli a ne na chodbě na zemi… Zítra jdu na návštěvu k Mirovi, ve středu ještě nevím, ve čtvrtek možná půjdu na návštěvu, v pátek se sbalím a pojedu vyžrat a vypít svoji hodnou sestru s rodinou, protože mají v dědině ochutnávku vín, jo a taky se kouknout na jejich zakrslýho králíka Felixe :o)

Jo…hele, story o králíkovi :o) Koupili ségra se švagrem malýmu Víťovi zakrslýho králíčka. Pojmenovali ho Felix a všichni z něj měli radost a dlachnili se s ním. Jenže králík nebyl blbej a uměl si otevřít klícku a tak jim zdrhnul a protože zas tak chytrej taky nebyl, tak sežral do kořínků švárovi asi pět pěkně jedovatejch kytek z jeho sbírky. A chcípl. Králík, ne švára. Kdyby králík nechcípl, tak by ho švára jistě zabil, protože ty kytky byly jakýsi vzácný, tuším tilancie nebo tylancie?… Nevím. No, a tak hurá pro novýho králíka, aby Víťovi nebylo smutno. Tak mají druhýho Felixe, tentokrát snad zrzavýho, tak uvidíme, jak dlouho vydrží tendle :o) Jo a ségra prohlásila, že to byl jako první chovatelskej pokus, takže se vlastně nic neděje, že první králík chcípl… to by mě zajímalo, co by na to řekla, kdyby ji jako prvorozenou taky nechali chcípnout a prohlásili to za chovatelskej první pokus :o)))…

To sem toho nakecala, co? :o)

15.3.2004 pondělí – Musím zhubnout…

Tak sem semka zas týden nic nepsala. No, prostě nebyl čas. Moc práce a málo nálady a všecko dohromady. Přežila sem fajn víkend na horách. Bylo tam lidí a práce a všeho. Jen počasí bylo teda nic moc a protože v neděli už byla velká obleva, tak mám dojem, že můj maličký sobotní výlet na běžkách byl asi letos poslední. Každopádně úspěchem je to, že sem zůstala navzdory všemu a všem (bylo tam dost nemocnejch lidí) zdravá, což je možná konečně fajn předzvěst jara :o) Dneska jdu po práci hnedka domů a budu hlídat pračku. Jo, ještě zajdu na malej nákup jídla a vybrat penízky z bankomatu. Zejtra budu totiž děsně utrácet :o) Jo. Utratím asi 2000 korun. Pak mi odejdou z účtu trvalý příkazy a pak… pak zas budu na nule a čekat na další výplatu :o) Jo a jinak jsem děsně smutná a neřeknu vám proč, protože nemůžu.

8.3.2004 pondělí – Návrat z Marsu :o)

No nazdar. Jo, je už březen a já sem semka dlouho nic nepsala, protože sem byla umřetá doma. Tím nechci říct, že teďkom už sem zdravá, protože to není pravda, je mi furt příšerně blbě, ale co už doma? No, takže z toho by vám mohlo vyplynout, že celou dobu, co sem sem nic nepsala, se nedělo nic zvláštního. Minulej víkend (to jako ten poslední v únoru) sem byla už pěkně chcíplá, hned v pondělí sem se odplížila k doktorce a pak po mě byl teda dost prd asi až do čtvrtka. To sem se nechala ostříhat, trošku obarvit vlasy a stavila sem se v práci, protože sem to slíbila jednomu kolegovi. No, v pátek sem si nechala nastřelit náušnice a to je asi tak největší novinka.

Teďkom o víkendu v sobotu sem byla s kolegou a kámošem Mirou v Praze. Strávili jsme tam super den na zájezdu na muzikál Bídníci. Zažili jsme fajn odpoledne s Mirovým kamarádem Pepíkem a jeho malým Pepíčkem, zašli jsme i na Matějskou pouť a vlezli jsme na asi druhou nejpříšernější atrakci. Celou dobu jsem na tom nesmyslu ječela a nadávala Mirovi a snažila sem se, aby zákusky z cukrárny, kde jsme byli předtím vydržely tam, kde byly :o) Samotnej muzikál byl moc pěknej. Doma jsem byla asi v půl desáté večer. Nedělní den byl „můj“… a nebudu sem o něm nic psát. Tak.

Teď sedím v práci a je mi děsně…

27.2.2004 pátek – Ta správná oslava :o))

Jo… tak nebudu rozmazávat všechny hospody tohodle třítýdenního hospodskýho maratónu, ale o té včerejší hospodě vám něco povím :o) To totiž byla asi ta nejvydařenější a nejšílenější akce k letošním narozkám. V práci se mi to trošku sesypalo, takže sem do pivnice U Pandura došla jako poslední z pěti účastníků. Pár řezaných piv zahnalo žízeň. Pak sem dostala dva prima dárečky – jedno tričko… no, třeba se v něm někdy nechám vyfotit :o) a pak… pak sem dostala nádherný šipky… černozlatý čtrnáctky… sem z toho byla tak paf, že sem možná ani nepoděkovala :o) No, pivko a nivový kuličky byly fajn, ale o půlnoci nás vyprali na ulicu. Chtěli jsme jít do Two Faces, ale tam nám řekli zavírají, že tam mají málo lidí, tak jsme zamířili na Kobližnou k okýnku…kam jinam, že jo? :o) Jo, to nás opustil Honza. Já se nechala poponést asi 200 metrů na zádech ke Špalíčku, pěkný to bylo, akorát přistání se trošku nepovedlo :o) Došli jsme k okýnku, já si dala gyros, Jiřík si dal sýr. Ondra s Mirou na nás nedůvěřivě koukali. Pak jsme společně zapadli do Charlies… A mně se z toho gyrosu udělalo divně, byl nezvykle pálivej, nebyla v něm normální majonéza, ale jakejsi fujtajbl… Pivo tam měli hnusný, takže to mi taky nepomohlo. Co už se mnou? Vyhnat mě na parket… no, koleno si o tom sice zas myslelo svoje, ale to už jsou starý okecaný věci. Skončilo to tak, že nám utekl domů Mira a my s Ondrou a Jiříkem blbli až do čtyř do rána. Teda spíš my s Ondrou…sme trošku blbli :o) No, cestou na rozjezd nám ještě Ondra předváděl, jak hasiči zachraňujou lidi a já se stala nedobrovolným figurantem… hm, mám modrý koleno, jednu ruku skoro necítím a bolí mě půlka zad, jo, špinavou bundu a rifle nepočítám :o) Tak si mě chlapci pěkně zvedli ze země a pak už sme ve zdraví došli na autobus. Jiřík usnul a mně bylo blbě… Ondra mě dostrkal k baráku a bylo po akci :o) Byla to super pařba, já za sebe sem si ji pěkně užila :o)…

Jo, jinak ke koním na víkend nejedu, protože sem nachlazená takovým způsobem, že sotva dejchám…

25.2.2004 středa – Lítám z hospody do hospody…

Fakt… akorát teda v pondělí sem byla fakt doma a udělala sem si ty řízky s bramborovou kaší :o) Děsně sem se přejedla, děsně moc. Skoro mi bylo jako tomu psovi z Pejska a kočičky, jak jim sežral ten dort. No a teď je to jedno velký pokračování „oslav“ z minulýho týdne…včera sem byla v milé společnosti U bílého koníčka, dneska skončím neblaze na Šelepce, zítra U Pandura, potažmo v klubu Two Faces…v pátek strávím večer s kamarádkou Míšou, to snad bude trošku slušnější akce a v sobotu ráno se hrnu ke koním. A ví bůh (jestli mě nějaká ta hajtra nekopne do hlavy), co bude příští týden… Jestli nebudu vypadat moc legračně, tak se asi v pondělí vypravím k rodičům pro DVD, který mi tam přišlo :o)

Uf. To je tak celý. Jo, není. Dneska ráno sem udělala šílenou věc… v šest ráno sem pustila pračku a v půl sedmé sem začala vysávat a uklízet…dobrý ne? Nikdo si stěžovat nepřišel, tudíž zejtra ráno vyperu zbytek prádla :o) Mám asi odolný sousedy a nebo už dávno nebyli doma. Nevím. Holt, někdy to udělat musím, když večery trávím zábavou :o)

23.2.2004 pondělí – Sem přežila narozeniny… svoje…

Jo, už od minulýho pondělí je slavím a budu je ještě týden slavit. Děsný, co? Dyž já za to nemůžu, že se znám s tolika lidma. O víkendu sem se měla báječně. Dneska se budu mít dvakrát báječně, protože sem dostala děsnou chuť na šnicl s bramborovou kaší a okurkama a já si ho dneska udělám k večeři a děsně se nacpu :o)) Heč…:o)) To je asi tak celý.

20.2.2004 pátek – Dějou se divný věci…:o)

Proti Egiho webu se sepisujou petice. A jeden nablblej článek z mýho webu rozpoutal divný věci na jednom zastupitelstvu v jisté obci, kam tak dvakrát za rok jezdím na víkend. Dotkl se jich můj blábol o jejich obci (psala sem tam něco o děsné díře a pak taky o statku mých známých jsem tam napsala, že je to zbor a noční můra)… blábol, který je součástí tohodle šílenýho webu, kterej normální člověk buď nečte vůbec a nebo s velkým nadhledem, tak já nevím. Od čeho je Internet, když se sem nesmí ani ze srandy napsat, že nějaká obec je díra? Dyť je to normální označení pro obce menších rozměrů a s menší vybaveností… Známí jsou v pohodě, pochopili. Ale místní zastupitelé mají problém… nechápu to. Nemlich by mě taky zajímalo jestli to má někdo z nich v popisu práce, aby na netu hledal každej blábol o jejich obci… musel si s tím dát docela dost práci, aby našel a vytrhl z kontextu celého webu jeden textík a prohlásil ho za hanlivý dopis o jejich obci :o)) Mimo jiné v tom textu píšu i o tom, jak jsem byla v lese s kámošama čůrat… by mě fakt zajímalo, jak koukali zastupitelé na tohle… doufám, že tam není v lese u cesty čůrání v noci zakázaný :o) Tadyk je ten inkriminovaný textík… Jo, jedu tam zrovna příští víkend za koníkama a za těma známejma :o)

Co se děje dál? Já ani nevím, v pondělí jsem zahájila velké oslavy svých narozenin. Mám je teďkom v neděli a mám obavu, že se jich nedožiju :o) Uvidíme příští týden :o) A s penězma je to furt na pikatchu :o(… špatnej job nebo špatnej rok…já nevím…

16.2.2004 pondělí – Bez peněz… ani do té hospody nelez…

Jo, v pátek mi přišla na účet výplata a nějak se po ní zakouřilo a není. Což je ovšem průšvih, protože mám objednanou jednu takovou věc za cca 600 Kč a musím zaplatit cca 800 Kč za muzikál, na který pojedu začátkem března a taky bych měla zaplatit cca 2 hospody kvůli tomu, že mám narozeniny… no, prostě tenhle měsíc to bude s penězama pěkně v pytli. Teda už je. Nějak z toho snad vybruslím a dožiju se další výplaty.

O víkendu jsem měla doma Jiříka JDC, přijel z Blavy se učit a touhle dobou už má za sebou asi státnice, doufám, že to zvládl. Určitě to zvládl, protože je moc šikovný a chytrý. No, jinak sem přežila tu firemní trachtaci a v neděli jsem zajela na velký nákup do Olympie a následně jsem pak strávila odpoledne u babičky a dědy. Dneska jdu na pivo s Honzíkem. Asi. Tak nějak tenhle týden musím překlepat, v pátek bude líp :o)

12.2.2004 čtvrtek – Tak sem zpátky a vůbec se mi do Brna nechtělo…

Tak jsem zas tu. S Honzíkem jsem na pivě minulou středu nebyla. Do pátečního rána jsem se plácala mezi prací a postelí doma. V pátek jsem to v Brně zabalila a vyrazila jsem pryč. Dneska jsem zase v práci a musím říct, že mi to moc nejde. Při představě, že je zítra pátek 13. a navíc v sobotu máme jakousi firemní akci v Rozdrojovicích, mi náladu spravuje jen vědomí, že zítra večer přijede do Brna Jiřík JDC a bude u mě celý víkend nocovat, tudíž pokecáme a dáme si nějaký to pivko :o) V neděli hodlám vyřídit pár rodinných návštěv a v pondělí už mi to snad zas v práci půjde líp.

4.2.2004 středa – Jeden večer bez depky… to by se mělo oslavit :o)

Pondělí i úterý večer a v noci to bylo zajímavý. V pondělí v noci jsem se léčila slivovicí. Hm, jen tak trošku sem jí do sebe kopla a trošku jí skončilo v čaji. Dobrá byla, teda ještě je :o) Tu samou noc jsem se dověděla, že šipky se u mě doma nebudou hrát ve čtvrtek, ale už v úterý. Jo, takže v úterý ráno sem se zmateně rozhlídla po garsonce a málem sem z toho bordelu tiše omdlela. Nicméně jsem se rozhodla to neřešit a šla jsem do práce.

V půl sedmé večer jsme vyrazili z práce na místo činu. Pod umělým osvětlením ten bordel doma nevypadal tak děsivě jako ráno :o) Dali sme pivko a začali mlátit šipkama do terče. No, Jiřík zas vyhrál, klasika. Sice se mi dařilo o poznání líp než u Jardy v hospodě, ale i tak to nestačilo. Stihla sem se pochlubit úžasnýma kalhotama na snowboard, hlavně jejich cenou a došlo i na pár fotek :o) Byl to fajn večer.

Sice sem potom zas nespala, protože mám furt děsnou rýmu, ale rozhodně sem po delší době nedepkařila a byla sem v pohodě. Co bude dneska večer ještě nevím, možná zajdem s Honzíkem na pifko, možná jen půjdu na nákup a dám doma pár věcí do pořádku.

2.2.2004 pondělí – Hůlky i depka zůstala, navíc mám ještě rýmu…

Hm. V pátek jsem málem umřela :o) Jo, humorná historka pro zasmání. Prostě jsem si v práci po delší době dovolila koupit Margotku, čokoládu. No, jak jsem si žvejkala, tak sem se dost děsně kousnula do jazyku. Fakt děsně. Ale pak jsem na to zapomněla a šla sem dom. Večer doma pobíhám po pokoji a vařím si čajík a najednou… si říkám, co je špatně. Měla sem v tu chvílu plnou pusu krve, ale fakt. Okamžitě jsem zahájila protestní umírání na infarkt nebo ještě něco horšího :o))… úžasný, jak jsem dokázala v tu chvílu sama sebe vyděsit. Pak si říkám, blbost… šla sem si vypláchnout pusu do koupelny a koukám, že mi z toho jazyka pěkně valí červená. No, tak konec umírání :o)

V sobotu sem vstávala brzo, jela jsem se sklouznout ke Žďáru na běžkách, jen tak na chvilku a hned zase domů :o) Pěkný to bylo :o)) Pak jsem vyrazila do obchodu pro něco k jídlu a následně jsem čekala až se ozve Jiřík, jestli půjdem ještě někam ven nebo ne. Vzhledem k tomu, že se už ale pomalu stmívalo, mi bylo jasný, že se mu buď nechtělo od samýho začátku nebo se mu nechce teď nebo prostě nemůže :o) Nevím, co je správně, každopádně jsme nikam nešli :o) Chvílu jsem mlátila šipkama do zdi, četla jsem si, ale všechno bohužel úspěšně směřovalo do rozsáhlé depky :o) Stalo se… No, smůla. V neděli jsem se dopoledne plácala doma a pak jsem vyrazila k rodičům na vyžírací návštěvu. Byla úspěšná :o) Mám jídlo i nový oblečení :o) Momentálně se opravdu hodně těším na pátek. V poledne to zapíchnu v práci a hurá pryč z Brna a tentokrát se hned tak nevrátím, jedu na prodlouženej víkend až do středy.

30.1.2004 pátek – Mám hůlky a depku…

No, divná kombinace, já vím. Včera sem zaplatila ten děsnej cech za mobil a abych svoje konto vynulovala důkladně, tak sem si koupila super nový hůlky na běžky. Nejsou sice modrý, ale červený, ale jsou správně dlouhý a hlavně stály relativně pár korun. Dovezla jsem si je večer domů a … ehm… musela sem je vyzkoušet. Tak sem je zapíchla do linolea a sklouzla sem se až pod topení ve fusaklích :o))… jo, pod topení, vono mi to totiž ujelo ty hůlky…:o)) Děsná sranda… No a pak jsem šla spinkat, ale nějak se mi nedařilo usnout.

Dneska je divnej den. Je mi jaksi smutno nebo co a ani velkolepé plány na zítřek mi náladu nespravily. Tuším, že dnešní večer skončí blbě. Jestli vyjdou ty plány, tak bych zítra chtěla zajet na Vysočinu s běžkama a chvilku tam pobíhat a pak zase jet domů rozmrznout. V neděli to buď zopakuju nebo ještě nevím co budu dělat. Každopádně někdy musím doma uklidit, je to tam už jako po výbuchu protitankové miny. Taky musím zahájit super úsporná opatření na jídlo :o)… jo, to je takovej ten stav, kdy se jí rohlíky s kečupem… protože už nic jinýho není. Zní to ujetě, ale když máte hlad, tak je to děsná pochoutka :o)

29.1.2004 čtvrtek – To byste nevěřili…

No, tak hnusná historka s džusem na vás nezabrala. Smůla. Tak si sem choďte a čtěte si to tu, když chcete. Včera jsem ve tmě a zimě jela přes celý Brno k rodičům. Jo, potřebovala jsem jim dát novej klíč od baráku, kde teď bydlím a taky jsem jim vezla nový bedýnky k počítadlu. Ty starý už to měly za sebou :o) Bedýnky hrály úžasně. Akorát počítač po hodině zkolaboval… vypadá to, že se brouček drobátko přehřívá. Tak jsem milým rodičům oznámila, že asi bude na čase broučka vyměnit za normální počítač, ani moc neprotestovali.

Od rodičů jsem si mimo dobrých rad odvezla běžky. Svoje domlácený běžky, který se mnou prošly peklem tam a zpátky. K nim pak skoro nové krásné botky na běžky a jestli to dopadne, tak dneska budu mít už i hůlky k běžkám. Taky jsem si odvezla od rodičů poštu… výpisy a účty. Obzvláště účet za mobil mě dojal. Takovou cifru jsem teda nečekala ani v tom nejšpatnějším snu. Ta částka se totiž beze zbytku rovná mému současnému zůstatku na účtu ve spořitelně, takže až to dneska nebo zítra zaplatím, tak se půjdu pást, protože prostě nemám do výplaty ani korunu :o) …no, co 14 dní…

Dojela jsem domů po strastiplné cestě IDS asi v jedenáct hodin v noci. Cestou jsem ještě stihla potkat takový dva křemílky smrdící hospodou. Jedním byl Egi a druhým Michal. No, to jen tak na okraj. Každopádně doma jsem byla tak zmrzlá, že první věcí na programu byl skok do koupelny pod horkou sprchu, druhým bodem bylo vaření čajíku a třetím zalezení do postele. A tady se to stalo…Jsem v posteli. Kdo zhasne světlo??… Rozhlížím se, nikde nikdo. Zkouším všechny dostupné dálkové ovladače, jestli třeba nemají vliv na vypínač na zdi a nic. Píšu Egimu, jestli by mi nechtěl dojet zhasnout… odpovídá, že by chtěl mít moje problémy (honil zrovna viry…počítačové), takže taky nic. Nastal tragický okamžik, musela sem vylézt z postele a jít zhasnout. To bylo kolem půlnoci. V pět ráno mě vzbudil řev z televize, kterou jsem zapomněla vypnout dálkovým ovladačem. Docela mě naštvalo, že je už tolik hodin. Tak jsem vylezla z postele a šla do práce. Co jiného?… :o)

28.1.2004 středa – Počítadlo funguje od včerejška…

Tak jo. Tak sem to udělala, tak se mi nesmějte. Dala sem na tuhle stránku počítadlo z TOP listu… Děsná ptákovina, Prostě to počítá přístupy a vyrábí to statistiky, kdo vám leze na stránku a tak. Nikdy jsem na stránce počítadlo neměla a tak nějak jsem tušila, že to tu čte asi tak 8 lidí a to tak jednou za týden. Včil mě za dva dny málem trefil šlak úlekem. Ono to čte 8 lidí, ale asi každej den… Lidi, to mi nedělejte, to by přece nešlo. Ještě abych musela začít přemýšlet co sem napsat a co radši ne… Ne, nebojte, budu sem pořád plácat ty svoje bláboly :o)

Hele, včera sem chtěla dopít džus z ledničky. No, byl tam už jen zbytek a já na něj dostala děsnou chuť. Ten zbytek tam byl už asi 14 dní… no, říkala sem si, že to může být asi kyselý už… ale realita byla krutá. Z krabice VYPADL do skleničky kus takové oranžové (jo, byl to původně pomerančovej džus) hmoty smrduté a slizké… nebojím se říct skoro sop… no, to se bojím říct, abyste si nenablinkali do klávesnice :o)… No, prostě něco tak hnusnýho jste asi ještě neviděli. Směle to mohlo konkurovat s mou zkušeností s prošťoucháváním ucpanýho záchoda nebo uklízením poblité koupelny po jednom nejmenovaným kamarádovi. (Pozn. on by to asi uklidil sám, ale byl celej následující den neschopen pohybu a koupelnu bylo potřeba používat…). Prostě to bylo FAKT hnusný.

Tak :o))) Ano, todle byl pokus o zahnání aspoň části čitatelů tohodle webu na ústup… zejtra uvidím, jestli se mi to povedlo :o)) TOP list rulezz! :o))

26.1.2004 pondělí – Tak mi neotrnulo…

Spíš naopak. Hůlky na běžky ještě nemám a o víkendu jsem nikde nebyla. Byla jsem zalezlá doma pod dekou a snažila jsem se přežít. V sobotu se za mnou stavil Egi, to bylo fajn. Jinak jsem se doma kousala nudou. Doslova. Dneska je mi trošku líp, ale furt to ještě není ono, tak uvidím, jak se choroba vyvine dál.

23.1.2004 pátek – Takovej z pr**** den…

V úterý jsem se měla fajn, byli jsme s Jiříkem Kraťasem u Egiho a Ťap koukat na film Gladiátor. Měli jsme se tam dobře :o)

No, tak sem včera měla jít s kolegama do hospody a skončila sem doma s čajem a Biseptolem. Je mi úúúžasně, že bejt to ještě o kousek lepší, tak se to nedá vydržet. Dneska jsem v práci sice, ale půjdu někdy po obědě dom, jen co vyřídím pár neodkladných věcí. Hupsnu na autobus, svezu se k nádraží, nakoupím v lékárně a hupsnu na šalinu a pojedu domů tiše scípnout. Když mi o víkendu otrne, tak si zajdu koupit hůlky na běžky a příští víkend mě v Brně neuvidíte. Jeden den prkno a druhej den běžky a hurá na Vysočinu :o) a ten další víkend se sbalím asi s běžkama a vyrazím na hory :o)

19.1.2004 pondělí – Snowboard rulezz!…

Všichni máte smůlu, zase jsem to přežila :o) Prkno je super věc, jen se na něm naučit jezdit :o)

15.1.2004 čtvrtek – Tak mě třeba ukamenujte, no…

…sorry, že sem si dovolila semka skoro týden nic nenapsat. Netušila sem, že to někteří prakticky psychicky i fyzicky neunesou :o) Konec konců se stejně nic převratnýho nestalo. V pátek se za mnou doma stavila večer Jířa z Prahy. Byla na veletrhu, tak přišla pokecat, bylo to fajn :o) O víkendu sem byla v Brně. V sobotu pěkně doma a uklidila sem tam takovým způsobem, že to bylo až divný a v neděli sem byla na přehradě u Lumírka a večer potom u Egiho a Ťap. Původně jsem tam šla pro krabičku od cukroví, posléze sem tam zůstala zírat na film Černý jestřáb sestřelen. Egi mě pak pěkně po…popsal… nebo pomluvil ve svým deníčku z onoho dne, tak si to tam třeba najděte. Jedinou událostí bude dneska hospoda s Anete a pak večer Ludík :o) Uděláme zase fajn večer a já u toho budu balit věci na zítřejší odjezd. Vezu sebou prkno… prakticky se tedy možná v neděli už nevrátím :o)… veselá tečka na konec… todle píšu během takovýho fajn žlučníkovýho záchvatu, je mi lehce na umření. Normální člověk už by si asi zavolal záchranku… hm… ono to snad zas přejde :o)

9.1.2004 pátek – Já jen chtěla, aby tenhle rok nebyl horší…

…a on zatím je. Dneska nikam nejedu, prkno bude odpočívat pěkně doma. Včera sem zas prohrála šipky, takže nic novýho se nestalo. Po šipkách mi bylo blbě jako psovi, takže z cesty domů si moc nepamatuju, naštěstí sem nejela sama a byla sem doslova odložena až do své postele. Zbytek noci byl trošku akční. Prostě seběhly se jisté události a jejich výsledkem je to, že Kachně bude dočasně trošku mimo provoz. Tak tu nezlobte a já se zas ozvu.

5.1.2004 pondělí – Jak na nový rok… to zas bude katastrofa :o)

No, tak mám to prkno, je to děsný :o) Každopádně všem, kteří netuší, co sem to proboha zas vyváděla o Silvestru je věnován textík v sekci Výlety – Silvestrovská léčba šokem. Hlavně se nad tím nerozbrečte :o) Jo a v práci je to děsný. Snad se už zítra trošku rozpracuju…

30.12.2003 úterý – Nenkovický odvaz a jak to bude dál…

V Brně čekal Jiřík JDC, ale moc srandy se mnou neužil, protože sem byla zmrzlá z autobusu a chtělo se mi spát. No, neděli sem prolenošila doma a bylo mi celkem fajn. No, v pondělí sem se stavila v práci a po obědě sem s Bobuškou vyrazila na návštěvu do Nenkovic. Přivítal nás švagřík s malým Víťou. Vyložila sem jim tam pár ptákovin jako dárečky a pak už sme v družné zábavě u ořechovky a pak i whisky trávili čas. K večeři jsem dostala super vinnou klobásku s hranolkama a začali sme pít víno. A seděli sme a kecali sme a pili sme a švagřík nosil a nosil …víno a konce byly veselé :o) Si to představte já byla jako dělo, švagřík se držel, ale moje milá starší a menší sestra nás okouzlila například těmito výroky: „…no, to byli ti takoví, jak lítali…ehm…aeronauti…eee…vlastně aviatici…“… „pravda, to bylo letos na začátku století…“ Jo, tohle stvoření je prosím kandidátka věd :o))…No, spát se šlo kolem půlnoci a my se ségrou vstávaly ve čtyři ráno na autobus, ona musela do práce a já chtěla brzo domů… No, teď sem v práci a jestli všecko dopadne, tak si dneska odpoledne koupím snowboard. Jo, takový to prkno. Tak to je asi tak všecko :o)

22.12.2003 pondělí – Vánoce… teď nevím jestli se radovat, nebo brečet…

Tak v neděli sem naskenovala hromadu fotek, čekají až je upravím a pak je začnu skládat na webík opevneni.kachne.cz. Je to taková první várka z mých cest letos, plus ještě pár fotek z LEVIkendu :o) Jo, to se zasmějete. No, takže k tomu se nějak postupně musím dostat. Přes Vánoce na to ale asi nešáhnu. Zítra to tu sbalím a objevím se v práci a tím pádem i na webu až 5.1.2004. Na Štědrý den budu u rodičů, protože mamka by to nepřežila, kdybych byla sama doma. Tuším, že se nějak tou dobou vypravím k ségře na návštěvu a na Silvestra? No, to eště nevím. Teda asi už vím. A vám to nepovím :o) Povím vám o něm až pak… poslední víkend dovolené se pak budu asi válet doma. No, takže klidně volejte a pište. Přeju vám všem pohodový Vánoce a do novýho roku hodně zdraví a štěstí. Ten zbytek fakt přijde sám, takže si s ním nelamte hlavu :o) Mějte se fajn a ahoj v roce 2004.

18.12.2003 čtvrtek – Přeflaškováno a „jednání na férovku“…

Tak v pondělí večer sme byli s Honzíkem na pivě. Před pivem sme si dali u číňanů jídlo. Já sem to přežila, Honzík z toho v noci prej pak málem umřel. Na pivě sme byli u Pegasa. Dali sme nějaký tři a šli sme každej domů. A mně bylo blbě. Vnutili nám tam na ochutnání nějaký vánoční pivo a nevím co v tom bylo za sračky, ale normálně mě z toho chytl astmatickej záchvat. No prostě úžasná situace. No, k ránu sem se z toho vzpamatovala a dobrý. Na úterní večer sem se domluvila s Ludíkem, že něco uvařím a budem u mě doma kecat a jíst a pít kofolu. Přesně tak to pak bylo :o) Takže ve středu ráno sme vstali a šli každej po svým. Já do práce a Ludík do školy :o) No, středa večer, to sem byla v Erice s jednou šílenou společností. Jela sem domů docela brzo a pak to stálo za houby. Slušně řečeno.

Od pondělí chodím dycky odpoledne pomáhat s balením počítačů na montáž a dneska sme se s kolegou Hynkem vsadili. Jo, vidíte dobře JÁ sem se vsadila. Ano, vím, s nikým sem se za posledních x-let nechtěla vsadit. Dneska sem to udělala. Vyhrála sem flašku :o)) No a druhej kolega Ondra mi slíbil svýho času za „něco“ dvě flašky. S Hynkem mám zítra velkou odvetu a protože on na mě chystá nějakej děsnej podraz, tak o tu flašku asi zase přijdu :o) Ale i tak…je přeflaškováno.

No, a to jednání na férovku… prý je to jedna z výsad králů. Pak se asi nesmím divit, že to u normálních smrtelníků nefunguje, jak by mělo. Jo, zase tu plácám něco, čemu nerozumíte. Jen tím prostě chci říct, že chci a potřebuju, aby se mnou lidi kolem za každé situace mluvili a jednali na férovku, na přímo, po lopatě, bez náznaků a oklik…to je celý. Protože pak, když zjistím, že to třeba tak úplně nebylo, tak sem z toho smutnější než by se čekalo…

15.12.2003 pondělí – www.stastne.kachne.cz …sebevražda se odkládá :o)

Ano, měla sem se prima celý víkend. Asi už bylo zase načase, protože můj dosavadní život začínal hrozit katastrofou a teď před Vánocama obzvlášť. Ve čtvrtek večer sem přežila na skladě a pak sem v noci přemýšlela co provést s depkou poměrně velkých rozměrů. Nezbývalo než se těšit na pátek a tiše doufat, že ten víkend bude natolik fajn, že mi pomůže. Stalo se.

11.12.2003 čtvrtek – Takovej jeden fajn večer a noc :o)

No, byli sme v kině na Matrixu :o) Tak si to třeba přečtěte ve Výletech – Akce společenské… Jinak vám sem dneska nic psát nebudu :o)

Ví bůh, že dneska sem fakt tak akorát zralá na sebevraždu. Víc takovejch dnů…a to sem si ještě v poledne říkala, že už nemůže být hůř.

9.12.2003 úterý – /kick poblity.kachne … :o)

Tak kolik z vás tomuhle ještě rozumí? Já vím, nechutnej titulek, ale on má svůj hluboký podtext :o) Byly časy, celkem dost dobrý časy, který už se nevrátí. Tehdy vzniklo Kachně, potažmo kachne.z.brna. A v té slavné době brněnského Xchatu byla rána, kdy jsem chodila na chat s nickem kachne.zas.chlastalo. To obvykle po těžce prohýřené noci :o) No a to by to nebyli kamarádi, kdyby nezačali vymýšlet další „vtipné“ přezdívky, takže se to na chatu pak hemžilo přezdívkami typu ospaly.kachne, sileny.kachne, pos*any.kachne, chciply.kachne a spol. Jo, jo, to byly doby. No, pro ty z vás, kteří jste se Xchatu vyhnuli… prostě mi v noci bylo blbě, nevím moc z čeho, možná z krůtího sendviče, který sem měla k obědu nebo ze šunkové bagety, kterou sem měla k večeři. Nevím :o) Akorát přemýšlím, co budu jíst dneska. Napřed si za kolegou Mirou zajdu na slíbený kafe a pak se uvidí. Včera večer ve skladu byla pěkná zima, tak sem si na dnešek donesla teplou vestičku :o) Jestli to vyjde, tak zítra v kině uvidím konečně Matrix Revolutions a pak si dám nějaký to dobrý pivko a smaženej sýr v housce. Musím to svýmu žaludku dopředu ovšem po dnešní noci nějak pěkně vysvětlit :o)

7.12.2003 neděle – Velký den tohoto webu :o)))

Takže si pěkně sedněte a koukejte a čtěte :o) Takže především jsem byla včera odpoledne v práci pomoct při balení nových počítačů na výrobě :o) A…Jiříku…nespletli sme ani jednu krabicu…jen tak pro info :o) Jo, pak sem se v noci dověděla jednu jobovku. Mám zas o kámoše míň a půjdu na další pohřeb. Už mě ten letošní rok s témahle věcma pěkně štve :o( No, nic. Dále sem dneska byla na malým výletě s Ludíkem na přehradě a trošku sem tam fotila a fotky jsou už na webu :o) Najdete to ve Výletech – Akce společenské – S Ludíkem U kotvy… nejlepší fotku vám dám i sem…jedno panorama focené jen tak z ruky :o) Takže fotečky… pak tady v Novinkách jsem udělala druhý soubor archívu, protože ten dokument už byl zase dlouhej až moc. A hlavně sem vám sem do Novinek přihodila jeden soubor a k němu připojených pár fotek mých milých plyšáků, se kterýma bydlím :o)) Takže najdete je třeba i tady… A poslední co chystám právě teď je konečně inovace webíku o opevnění. Zatím to budou jen textíky, ale fotky už taky pomalu vybírám :o)

5.12.2003 pátek – Na spaní nějak není čas…

Ať už je příští pátek. Jo, budu mít dovolenou a pojedu se projít po horách a tak vůbec :o) Včera sem se měla fajn v hospodě. Byli tam ti správní lidi a byla prostě sranda :o) No, dneska jdu zas na večer a noc do skladu pobíhat mezi regálama a balit krabice. A aby toho jako nebylo málo, tak sobotní odpoledne budu spolu s kolegy dělat binec v krabicích na montáži, protože budeme balit nový počítadla :o) Nooo, prostě tu bez toho nemůžu být… kecám. Můžu. A dost dobře. Jenže teďkom nemám stejně penízky na cestování, takže lepší než sedět doma… Akorát teda s tím spaní je to nějaký slabší a doma mám děsnej binec. Takže v neděli bude velký praní a úklid a…trénování šipek :o) Už sem nehrála pěkně dlouho. Jo a taky si musím udělat konečně bookletky na cédéčka Scootru :o)

4.12.2003 čtvrtek – Asi usnu… když ne dneska, tak zítra…

Prosté konstatování pro dnešní den. Jo, hlad a bída přišla na kachně. Hlad je ještě v pohodě, právě sem utratila poslední drobný v automatu za oplatky a zbývá mi asi stokorun do výplaty, takže zatím na pohodu. Bída…no, bída ani ne, spíš začal prosinec. Jo, ve skladu přestali stíhat expedovat, tak se na nás šéfové obrátili s tím jestli bysme nechodili večer od šesti do… pomáhat. Já se přihlásila, protože co doma, že jo? No, takže sem byla v úterý a včera a půjdu tenhle týden ještě v pátek. Včera sem tam byla do půlnoci, pak mě hodný kolega odvezl autíčkem domů. Dneska trošku pletu nohama a usínám. Večer jdeme s Aneťákama na pivo, tak bude pohoda a zítra si to zas hodím ve skladu :o) Jediný štěstí je, že mě ta práce ve skladu celkem baví a už se tam i trochu vyznám :o) No, z pátku na sobotu tu klidně můžu být vlastně do rána… no, uvidíme…

2.12.2003 úterý – Čert vzal zuby a bohužel asi i peníze…

No, tak v sobotu sem byla u toho Lumíra. Zrovna jim nešel elektrický proud, tak byl Lumír na nervy, protože měl mít večer v hospodě nějakou oslavu pro více lidí. Naštěstí to opraváři stihli dát dohromady včas. Od Lumíra sem jela do Šlapanic do hospůdky k Jardovi potrénovat pár věcí v šipkách. Moc se mi to mezi lidma ještě nedařilo, ale nebylo to tak hrozný. Pak už sem jela domů. Večer sem zírala na hromádku vánočních dárků, který sem už koupila a teď nevím, jak je zabalit… No, v neděli ráno sem vyrazila na autobus směr Nenkovice, teda směr Kyjov, tam sem přelezla do druhýho busu, kterej už do Nenkovic jel. Strávila sem prima den s Bobuškou a Víťou. Měli sme dobrej obídek a pak odpoledne ještě čokoládový fondue :o) Úžasná věc :o) Domů sem dojela někdy večer a byla sem přejezená. Pusa mě sice furt ještě bolí, ale prakticky funguju normálně. Akorát teda sem zjistila, že do výplaty daleko a peníze fuč :o)… no, takže teďkom o víkendu budu pěkně v Brně a nebudu si moc vyhazovat z kopýtka :o)

29.11.2003 sobota – Zmrtvýchvstání bez tří zubů :o)

No, tak vážení sem tu. Zoubky byly děsná sranda, sám doktor co mi je trhal to nějak dodnes nepochopil :o) Mám je doma v šufleti :o) No, protože sem se doma nudila a po té, co sem vyprala, vyžehlila, uklidila, umyla nádobí, každý den sem tři hodiny trénovala šipky a četla a koukala na televizu, tak sem pak ještě sepsala jistý elaborát vztahující se k mým výpravám… najdete ho v sekci Výlety hned nahoře jako dokument s názvem Svišti podle kachněte… :o) No, původně sem tu dneska chtěla blbnout a konečně něco udělat s webíkem opevneni.kachne.cz, ale je tu děsná zima (tu=v práci), takže potupně mizím směr Lumírova hospoda. Asi si dám grog nebo tak něco :o) Zejtra zajedu za svojí Bobuškou a Víťou :o) a v pondělí už sem do práce musím takříkajíc oficiálně…buuueee :o( No a webík opevneni holt udělám nějakej jinej víkend.

24.11.2003 pondělí – Zítra začne sranda…:o)

Tak v pátek přijel Jiřík JDC a strávili sme ve společnosti různých lidiček fajn večer a noc. Byli sme v kině na Good bye Lenin! a děsně jsme se přejedli a zapili jsme to Baronem Trenckem…jasně, že ne jenom jedním :o)) V sobotu ráno sme vyrazili s Jiříkem na nádraží. Já sem vyrazila do Prahy na výlet a on domů. V Praze jsem se měla fakt blaze. Děsně sem se tam díky Jíře přejedla :o)) Dovezla sem si odtama hromadu Cdéček a vůbec to bylo celý fajn. V neděli odpoledne sem byla s mámou v Olympii na nákupech, bylo to taky fajn, skončily sme u zákusků a matonky :o)) No, večer sem trošíčku uklidila a šla sem spinkat. Dneska to nějak přežiju v práci, večer si zajdu na rande a zítra mi vyrvou tři osmičky zuby a pak bude sranda… Všichni, kdo čtou tenhle web a mají mi co říct nebo napsat, mají můj mobil, tak jenom prosím vás myslete, protože zítra a asi i pozítří nebudu moct mluvit, takže jenom SMSkujte :o) Když neodpovím hned, tak se neradujte, protože to nemusí být známka mého definitivního konce, ale možná budu jen spinkat nacpaná práškama :o))…Mějte se tu jak chcete…:o)

21.11.2003 pátek – Kdyby bylo třináctýho, tak bych aspoň chápala, co se děje…

Tak, ale tak… slušně řečeno blbej pracovní den, sem eště letos asi nezažila. Jestli se dožiju šesté hodiny večerní, tak se asi zblázním radostí. Včera sme byli s Jiříkem na šipkách. Jiřík má rýmu. Dal si čaj… a proložil ho třema studenejma škopkama, tomu se říká správná léčba :o) No, já radši mlčím, neudělala bych asi nic jinýho. V šipkách sem na kola zas prohrála, jako dycky, ale možná už mi to aspoň lítá trošku líp než o prázdninách. Spát jsme šli spořádaně kolem půlnoci tuším. Kdybych věděla, co mě čeká dneska za den v práci, tak sem si dala víc piv a nešla sem spát radši vůbec, aby mi to tu bylo dneska všechno ukradený. Dneska večer mám sraz s druhým Jiříkem JDC. Přijede z daleké Blavy, půjdem asi na pivko a možná zajedem i do kina a ráno svorně pomašírujeme na nádraží. Já pojedu do Prahy a on domů :o) Docela se na ten výlet do Prahy těším, jen kdyby to tak nelezlo do peněz… Takže po víkendu se dovíte víc.

20.11.2003 čtvrtek – Začala asi lovná sezóna na kachňata…

No, v úterý večer mi bylo všelijak, to by mi ani nevadilo, kdyby mě někdo odstřelil. Ve středu sem chtěla mít celej den dovolenou a tiše umírat doma. Houby. Slíbila sem, že se o něco v práci postarám, ráno v osm sem přišla a slavnostně sem se dostala pryč v jednu po obědě. No, vyřídila sem dluhy v podobě flašek rumu, nakoupila sem krabičky na CDečka a odplížila sem se domů. Usnula sem jako miminko a s úlekem sem se vzbudila po čtvrté hodině. V pět sem totiž měla být u Egiho, protože sme se s Peťou objednali „do kina“ :o) Koukali sme na Vikingy. Dělali sme topinky s česnekem. Pak sem si vybrečela ještě Piráty z Karibiku. Peťa chtěl původně snad u Egiho spát, ale najednou se splašil a zmizel. Já tam spát nechtěla, ale v půlce Pirátů sem usnula, takže sem tam nakonec zůstala na noc. Dneska sem parádně utahaná a děsí mě představa bince, který mám v bytečku. Večer ještě nevím co bude, zejtra možná dojede JDC a v sobotu jedu do Prahy za Lubošem a Jířou a když to vyjde, tak se uvidím i s Peťanem :o) A příští týden v úterý mi vyrvou tři osmičky zuby :o)) Juuu…

18.11.2003 úterý – Ty průsery už přestávaj být vtipný…

No, tak o víkendové akci LEVI si můžete přečíst víc tadyk – LEVIkend …v Akcích společenských. Je to poměrně stručné a jasné :o) Já to přežila v pohodě, jen koleno bylo trošíčku unavený. No, v neděli odpoledne sem toho stihla celkem dost včetně úklidu doma a večer sem jela k Egimu a Ťap. Ťap chtěla šampáňo a kaviár, tak sem ho donesla :o) Koukala jako puk, to mě bavilo :o) Já vím, že to myslela ze srandy, ale proč to jednou nevzít doslova, co? :o) Domu sem dojela nevím kdy a šla sem na chvílu spát. Ráno sem SMSkovala jako o život. Mamka mě nalákala k nim na oběd, tak sem jela a pak hned na rande :o) Ve čtyři sem musela být doma, protože nám měli v baráku kontrolovat vodoměry. Jak odešla paní s papírama kvůli vodě, tak sem vyrazila na letiště zařídit jednu maličkost a když už sem byla až tam, tak sem se rozhodla, že se stavím v hospůdce ve Šlapkách a potrénuju šipky jinde než doma. Ono je to totiž tak, že doma při fajn hudbě mi to lítá úžasně a jak vlezu do hospody, tak je konec. Zkoušela sem ještě vylákat na šipky do hlavy praštěnýho Jiříka, ale ten šel na volejbálek, tak sem nakonec našla spoluhráče v hospůdce. No, neměli mě moc rádi… lítalo mi to celkem dobře :o) Domů sem se vypravila asi v deset, ale ujel mi troleják, tak sem se vypravila domů pěšky. Chyba. Trefilo mě tak trošku auto, ale sem celá a vlastně mi zas nic není :o) Naštěstí při všech těch průserech mívám celkem štěstí :o) Tak a dneska je mi děsně divně, najedla sem se a tuším, že to nebyl dobrej nápad. Večer sem měla jít na kafe, ale půjdu tak akorát chcípnout domů…

13.11.2003 čtvrtek – Kofola všude…

Tak v úterý večer sem byla doma. Povídala sem si se svojí depkou :o) Ne, to si dělám tak trochu srandu, prostě sem byla doma a stihla sem přes noc hrozně moc věcí :o) Ve středu večer sem doma nebyla. To jako včera. Šla sem totiž s Ludíkem na kofolu a pokecat. Skončili sme v Elektře a povídali jsme a povídali a smáli jsme se a nadávali na život :o) Odtama sem ještě šla do Eriky za Egim. Jo, byli sme domluvení, že se tam do devíti doplazím, protože po něm něco chci vypálit na Cdečko :o) Tak sem se tam doplazila a za chvílu sme se zas plazili pryč. Domů. Všude jsem pila kofolu. Žbluňkalo to ve mně děsně. Bublinky všude. Tak sem došla celá zmrzlá domů a říkám si, že bych si dala něco k pití, abych to přerazila. Tak otevřu ledničku a… zapomněla sem, že sem před týdnem koupila domů dvoulitrovku kofoly… Tak rychle sem ještě asi ledničku nezavřela, protože se mi normálně udělalo blbě. Jako já mám kofolu ráda, ale tohle už bylo na jedno Kachně v jeden večer trošku moc. Tak sem si naplánovala následující víkendy. Nejsou to všecko výlety, takže něco je i v Akcích společenských :o) To jen, abyste věděli, kde kdy budu. Tak. A teď asi usnu. Jo a postřeh ze života… Věnovat pozornost někomu, kdo vám ji stejnou měrou neoplácí, je mrhání časem a nervama :o)

11.11.2003 úterý – Dojídám tatranky, který se mnou byly na horách…

Tak už zas sedím v práci a čumím do monitoru. Jo a láduju do sebe tatranky, který mi zůstaly po víkendu. Chutnají dobře, jsou vymrzlý z hor stejně jako já :o) Ať už je večer nebo to tu dneska nepřežiju.

7.11.2003 pátek – Total end…

Konečně je večer a začal víkend. Mějte se tu fajn :o)

6.11.2003 čtvrtek – Generální úklid je úžasná věc…

Tak v pondělí sem neuklízela. Prostý důvod… byla sem na pivě s Honzíkem. Dali sme pár piv a topinku a odkráčeli středem každý ke svému domovu. V úterý jsem si říkala, že teda jako večer už zcela určitě uklidím. Co myslíte? Jasně, připlížila jsem se domů, najedla sem se a usnula… sice sem se v noci x-krát vzbudila, ale ráno sem byla relativně dobře vyspaná. Takže včera byla středa a byl kritický den :o) Mimo to, že jsem už pár dní šílená bolestí z vyhozenýho ramene a láduju do sebe Ibuprofen pod tlakem, mi už nic nemohlo zabránit ve velkém večerním úklidu. Takže sem se doplížila domů. Chvílu jsem přemýšlela, jestli by ten úklid nešel ještě odložit. Jenže na dnešní večer sem měla jisté plány, a tak středa byl poslední možný termín generálního úklidu. Ten binec co sem tam měla si neumíte představit. Neumíte. V předsíni nebylo kam šlápnout, v pokoji… ehm… no, fakt nejlíp to vypadalo na záchodě. Takže sem to vzala popořadě napřed sem vytáhla vysavač a vyměnila v něm sáček. Obrala sem od psích chlupů oblečení, ve kterým sem byla u Egiho, probrala hromadu dalšího oblečení včetně maskáčů a narvala pračku prádlem. Tak. Pak teda vysát a umýt zem v kritických oblastech. Poskládat rozházený věci, umýt nádobí. Umýt dvoje totálně zabahněný botky. Zalít kytky a utřít prach. Postavit cvičně v jednom člověku stan uprostřed pokoje…jo, vidíte dobře… trvalo mi to s tím pomláceným ramenem slabých 15 minutek bez zatloukání kolíků, takže pohoda :o) Jenom doufám, že o víkendu nebude moc foukat, to je jediný, co by mi stavbu komplikovalo, musela bych začínat kolíkama a to je opruz. No, pak sem zabalila batoh na víkend. Malej batoh, protože, když sebou netáhnu 6 piv v plechu (že jo pane :o)), tak se mi totiž do malýho batohu vleze i ten stan :o) No, pak dopralo prádlo, tak sem ho pověsila, vydrhla sem trošku koupelnu a záchod a mezitím sem koukala na jakejsi film. Jako závěrečnou sem sežrala někdy o půlnoci dvě misky Cini-Minies s mlíkem a pak sem si naivně asi tři hodiny myslela, že usnu. Tak sem si aspoň vyžehlila rifle do práce. Zbytek prádla vyžehlím dneska a na víkend teda pojedu z úplně čistýho a uklizenýho bytečku :o) Jo, v pátek večer se ještě stavím v Charlies rozloučit se s Pájou, kterej jede na Novej Zéland pracovat :o) Hlavně, ať už je víkend :o))

3.11.2003 pondělí – Jak se dát přežít víkend na Stašově a umřít až v neděli večer v Brně…

No, všechno je ve Výletech … Stašov po x-té… a o té nedělní noci sem radši moc psát nebudu, to vykecám osobně :o) Jo a binec doma se znásobil asi tak 20x… dneska bude generální úklid. Žádný spaní… Jo a těším se na tenhle víkend.

31.10.2003 pátek – Takovej binec sem doma už dlouho neměla…

Fakt. Normálně sem z toho nervózní. Včera večer mi nakonec kiksla jedna slibná akce, tak sem si říkala, že teda aspoň doma už dám věci do pořádku… no jo, tak sem si zas udělala dobrý papu hamu, potrénovala sem šipky, přečetla kus knížky, koukla na televizu, napsala pár SMSek novýmu kamarádovi a usnula sem. Prostě se potřebuju konečně dospat, tak usínám teď jako na běžícím pásu. Ráno koukám kolem sebe. Všude děsnej binec, ale fakt děsnej. Hrůza. Tamhle se cosi válí, tamhle je prach, tamhle smetíčka, dřez plnej nádobí, koš plnej bince, o koupelně radši nemluvím… no, nejlíp to asi vypadá na záchodě :o) ale tam návštěvy moc nechodí… Otevřela sem skříň, že si zabalím věci na víkend… vypadl na mě další binec… fakt optimistický začátek dne. No nic, zmobilizovala sem poslední síly, sbalila sem věci, umyla nádobí, sbalila odpadky z koše na vyhození, poskládala sem věci, naházela věci na praní do pračky a zavřela sem skříň… a vyrazila sem do práce. Jo, mezitím sem se něco jako umyla :o) teď se totiž asi tak tři dny mejt nebudu, aby koně nebyli v šoku :o) a taky psi, aby mě druhej den už poznali a přestali kousat… bude to sranda :o) Tak se tu mějte prima :o)

30.10.2003 čtvrtek – Když je vám všecko jedno…

…to je pak nejlepší se na všecko vykašlat. Sem si myslela, že už mě nic nepřekvapí, ale zas stačilo pár minut na telefonu a všecko je jinak. Pondělí bylo zakončeno pár pivama, u kterých sem málem usnula. To se mi nestává často, spíš se vůbec nepamatuju, že by se mi to stalo. Doma sem upadla do postele a usnula, ráno byl svátek a já měla jet do Nenkovic na návštěvu k ségře a švagrovi a taky za malým Víťou :o) Dopoledne jsme strávili v širokém kruhu rodinném, odpoledne sme vyrazili na malý výlet a večer sme s Petrem vypili nevím kolik vína :o) Dobrý to bylo, koukali sme u toho na Hvězdné války II. Krásně sem se vyspala, je tam totiž naprostý, ale naprostý ticho. Takový ticho není ani na horách, tak je slyšet život z lesa, ale v Nenkovicích je úplný ticho. Je to malinkatá dědina kousek od Kyjova a je to tam moc pěkný :o) Ráno sme jeli s Bobuškou a Víťou autobusem do Brna. Středa v práci byla děsná. Večer sem spěchala domů s úmyslem uklízet, prát a žehlit. No, najedla sem se a usnula asi v osm večer :o) Dneska je to v práci ještě horší a co bude večer, to se teprve uvidí. Hlavně ať už je zítra tři hodiny odpoledne, to odjíždím na Stašov :o)

27.10.2003 pondělí – Smutnej víkend skončil…

No, je pondělí po víkendu a před svátkem. V sobotu sem tiše chcípala doma a ládovala sem do sebe super zeleninovou polívečku, kterou sem si uvařila na spravení nálady a žaludku. Odpoledne sem něco jako uklízela, na původní záměr jít na nákupy sem se vykašlala… byla zima a bylo mi blbě. Večer se ozval Egi. Měl se ozvat, tak volal. Prej ať dojedu za ním a Bobešem. No, jenže ona už byla tma a zima a vůbec. Tak sem mu volala za chvílu, že na ně kašlu, že nikam nejedu. Jenže Egi mi za chvílu zas volal, že Bobeš kvílí žalem… No, tak sem se oblíkla a vyrazila na Lesnou. Seděli sme, kecali sme, jedli a pili sme a koukali sme hlavně na film We were soldiers z Vietnamu. Pěknej film to je :o) No, ve tři ráno sme Egiho opustili a vyrazili taxíkem do Líšně, on tam totiž Bobeš taky spal… u rodičů :o) Takže do postele sem vlezla ve čtyři ráno… v osm sem se vzbudila a začala panikařit, že nestíhám sraz s Míšou. Až mi Míša napsala, ať neblbnu, že se měnil čas a je o hodinu míň :o)) No, pak byl prima výlet šly jsme s Míšou z Kohoutek pěšky až na přehradu a pokecaly sme si. Daly sme čajík na Letadle a pak sme ještě nakoupily domů zákusky v cukrárně dole v Bystrci :o) Mlsný ženský :o) Cestou domů sem nakoupila papáníčko a volal mi Karel. Ne, to není jako ten vtip, prostě mi fakt volal Karel :o) Měli sme domluvený na večer něco jako rande, tak sme se domluvili ještě více. Doma sem se napapala…ne, přežrala…já jak mi bylo blbě, tak sem moc nejedla a tak sem měla jaksi hlad… Večer s Karlíkem sme strávili u kuřecího salátu a kofoly v hospodě U Boba, pak sem se nechala zavézt domů a šla sem spinkat. Zjistila sem totiž, že sem celej minulej týden kompletně proflámovala a moc sem toho nenaspala :o)

24.10.2003 pátek – Tenhle víkend bude špatnej…

Tak v úterý sem v kině nebyla, byla sem nakonec večer s Růžou a Ašikem venku, to bylo přednější a potřebnější a vůbec, prostě… Nakonec sem ještě měla doma v úterý v noci návštěvu. Úmysly návštěvy byly krajně prapodivné a celá návštěva podle toho taky tragicky dopadla, naštěstí ne pro mě. Ve středu byl bezva večer :o) Byli sme s Kraťasem u Egiho na návštěvě a koukali sme na filmy Telefonní budka a Apollo 13. U Apolla sem spala. Taky sem se přejedla…ne, špatně…přežrala sem se arašídů. Já je děsně dlouho nejedla a dopadlo to teda blbě… bylo mi blbě a ještě mi blbě je. Ono mi totiž bylo už trochu blbě předtím a ty arašídy byly poslední hřebík do rakve. No, Kraťas mě pak v jednu nebo kdy ráno vyložil doma a frčel taky domů. Včera byl čtvrtek. Jo, byl a byla sem na pohřbu. Pohřby nesnáším asi jako všichni normální lidi. Pohřeb to byl velkej a hroznej, protože všechny pohřby jsou hrozný :o( No, ale žít se musí, takže večer sem zamířila do hospůdky na pivko a šipky. Bylo mi blbě, ale dalo se to. Šipky lítaly, pivka taky. Najednou bylo půl druhé pryč. Taky byl pryč rozjezd a venku kosa jako sfiňa. Tak sem bez protestů šla spát za plyšovým slonem. Ono mi totiž začalo být hodně blbě a ještě blběji a asi tak ve dvě ráno sem si říkala, že eště chvílu a je po mně… nebylo, ale děsný to bylo. Trošku mě štvalo, že u toho jaksi nejsem sama, ale ještě víc sem byla ráda, že u toho sama opravdu nejsem :o) Jo, až tak blbě mi bylo, že sem potřebovala, aby se o mě někdo staral víc než obvykle. Do rána sem přežila, v práci to teda stálo taky za houby a stojí furt… přemýšlím jestli mám doma něco totálně neškodnýho k jídlu, ale asi nemám :o( Zítra je sobota…no, ještě nevím co budu dělat celej den, je mi smutno, budu v Brně, na horách by bylo líp… No, je sedm večer pryč, asi je na čase vypnout kompl…

22.10.2003 středa – O podvádění a hloupých výmluvách…

Teď nebudu psát o sobě, ale tak nějak obecně… Představte si, že chlap ženskou děsně miluje, všechno mu připadá s ní super, občas se přežene nějakej ten mrak, ale pohoda. No a najednou ten chlap dostane kopačky s odůvodněním, že prostě by to už dál takhle nešlo a je konec. Rozejdou se a jdou každý svou cestou. Ženská si najde jinýho chlapa a spokojeně si žije dle možností, chlap si zas najde novou ženskou a snaží se žít nějak rozumně dál. Jenže ho to žere, děsně žere, pořád hledá ty nejšílenější důvody, proč se na něj ta milovaná osoba vykašlala, prostě to nechápe a pořád ji miluje. Všechny vztahy, který pak naváže jsou povrchní, až se mu povede najít ženskou podobnou té první a nakecá sám sobě, že tuhle taky moc miluje, náležitě si ten vztah zidealizuje a přitom kamarádům a kamarádkám pořád vykládá u piva o té první a jediné. Nakonec dojde k závěru, že ta jeho láska s ním vlastně celou dobu orala, že měla pořád navrch, protože věděla, že ji bezmezně miluje. Problém je v tom, že ona nic takovýho neměla ani v úmyslu a snažila se jen normálně přežít. No, tak si milej chlap na dovršení štěstí pořídí se svojí stávající rodinu a naplánují svatbu. Chlap před tou svojí nevěstou celý rok kecá o té první jediné, takže nevěsta má pak pověst děsné žárlivky (kdo by za takové situace nežárlil, že?) No, a jemu to pořád nedá spát, chystá se vzít si ženskou, o které říká, že ji miluje, přitom je poznat, že pořád myslí na tu první a chudák nevěsta netuší, že je jen taková „náhražka“ a budoucí máma jeho dětí. Smutný, co? Teď si ho ještě představte, že on má vlastně strach se s ní oženit a pod záminkama hraničícími s hloupými výmluvami ji vlastně podvádí… teda zkouší to… s tou první. Končí to fiaskem, jak jinak, když ona už žije pár let jinej život. Takže chlap se ožení a bude za nějakej rok učit chodit svýho potomka a snad budou se ženou oba šťastní, i když on možná na tu svou první bude pořád myslet a o tom to je. Prostě tu opravdovou fajn lásku si nikdo na nikom ještě nikdy nevynutil :o) … to je jediný, co se teď týká i mě a taky pár lidí kolem mě :o)

21.10.2003 úterý – Jak to přežít, když jiní nepřežili?…

Nevím. Ale zas spousta přežila, takže to jde. Dneska večer půjdu do kina, část dopoledne sem strávila „pod vlivem“ úžasné hudby. Je to přesně ten styl, který ve mně vždycky dokáže vyburcovat něco jako sílu a odhodlání, i když většinou to poslední… Večer si to poslechnu ještě jednou v kině, je to totiž soundtrack k filmu Piráti z Karibiku. Asi u toho budu bulet, ale to je fuk, bude tma :o) Jo a ráno sem zítra chtěla jít na spinning, ale ještě se na to vykašlu, protože je mi jaksi divně, bolí zub furt a koleno je totálně naštvaný a tak vůbec.

20.10.2003 pondělí – Kladivo bude potřeba…Jani :o).. anebo taky ne… večerní aktualizace pro otrlé!!!

No, tak sem přežila víkend, ale Karaoke sem neviděla, protože sem usnula. O víkendu na horách si můžete přečíst zase v sekci Výlety – Akce výletní - Zbytek linie a úžasnej plán, kterej nevyšel. To je asi tak jediný zajímavý momentálně. Jinak mě čeká jen práce a úklid doma v bytečku. A trénování šipek :o) a sousedů.

Jo, večerní aktualizace… sem dneska chtěla stihnout hafo věcí po práci a nakonec sem tu zůstala trčet kvůli debilním mailovým bulletinům a v mezičase sem napsala něco… něco takovýho, z čeho pár lidí nebude moudrejch ani nadšenejch, možná dostanu vynadáno nebo se mnou přestane někdo mluvit, co já vím? Je to takový hromadný vysvětlení ve zkratce toho chaosu, kterej mám v hlavě a kvůli kterýmu letos jezdím na víkendy na hory… tadyk to je, sedněte si k tomu, otevřete flašku něčeho více stupňového a nebo to radši nečtěte vůbec…dejte mi pak dyžtak vědět, kdo se mnou eště mluvíte a kdo už ne :o))

17.10.2003 pátek – Hurá, jinak už by mě asi trefilo…

Jo, je pátek. Včera sem byla na pivě s Aneťákama, bylo to super, jelikož se tam objevili i lidi, který sem dlouho neviděla :o) Pár piv, koleno se celkem drželo, zub bolel a bolí furt dál, už aby mi ho vytrhli. No, už ste někdy vařili v jednu ráno bramborovou kaši s cibulkou? Já jo. Je to po pár pivech fajn zábava. Vyspaná teda moc nejsem a tuším, že na mě vlezl nějakej bacil, ale všecko přežiju do večera. Trošku si schrupnu doma, trošku ve vláčku a ráno se vyklubu venku u bunkrů :o) Bude asi pěkná zima, ale myslím, že to bude pohodová procházka, pěkně v klídku, aby se koleno moc nenaštvalo :o) V nedělu je večer v televizi Karaoke, což je děsně ujetá americká komedie. Kulturní kvalita na nule, ale vím, že to byl sranda a já teď srandu potřebuju :o) Tak se mějte a v pondělí zas budu od rána trčet tadyk…

16.10.2003 čtvrtek – Když ubývají lidi…

No, byla sem v Praze. Organizovala sem tam školení, tak sem tam byla. Bylo to už pátý školení, který sem pořádala, takže žádný katastrofy se nekonaly. Jen mám jednoho smutnýho kamaráda. Je smutnej, protože sme oba přišli včera o jednoho mladýho človíčka navždycky. Kamarád mu byl hodně blízko, takže je podle toho taky hodně smutnej :o( Dneska je blbej den s velkým B. Zoufale se těším na víkend…

13.10.2003 pondělí – O zubu nemá cenu mluvit, o tomhle víkendu taky ne…

No, tak zub je furt úžasnej. Dneska ráno mi v něm zas šťourali a už mám definitivní termín, kdy mi vymlátí tři osmičky zaráz :o) Akorát na můj svátek to vyšlo. Tenhle týden bude děsnej a jediný na co se těším je víkend :o) Jedu pryč s batůžkem, hurá, hurá :o)) Jo a ještě sem se těšila na jeden den v tomhle týdnu… a už se netěším :o( V hlavě mám teď po víkendu pěknej zmatek, jelikož mě něco napadlo… a asi o tom budu přemejšlet o víkendu na horách…

8.10.2003 středa – Zub je sviňa, život ještě větší…

Je osm večer, řekli byste, že sem asi doma a zírám na televizu nebo někde pařím pivko… houby leda, sem v práci a píšu jakousi potrhlou prezentaci… a je Invex, to je pak Kachně nuceno trčet celý týden na veletrhu a vesele se na všechny smát. Přitom mu roste zub. Jo, jedna z mých čtyř osmiček si usmyslela, že zase o kousek poporoste, ale vzala to tentokrát jaksi pořádně, takže je mi už dva dny na umření. Chvílama nevím, co mi vadí víc, jestli koleno nebo zub. Na houby je obojí, chjo… říkáte si proč nejdu domů, když je mi blbě? No, za prvé musím dopsat tu prezentaci a za druhé stejně zas nebudu spát jako už dvě noci… on ten zub fakt bolí. Jo a budu přemýšlet a ty konce pak, když já po nocích přemýšlím, to už je tu starý téma, takže už snad chápete, že tu radši vymýšlím tu šílenost. Hele, může mít člověk od rostoucího zubu teplotu? Je mi jako bych měla chřipku… možná ju mám, protože na mě na veletrhu už prsklo aspoň stopadesát lidí, ale zatím to svádím na ten zub :o) To by byla sranda, kdybych teďkom pořádně onemocněla… to by se asi děly věci :o)… Jo, chodila bych stejně dál do práce a makala jako do teď, se znám…sem v tomhle úžasně blbá…No nic, mějte se pěkně… jdu pokračovat v psaní prezentace…

5.10.2003 neděle – Jedna jediná noc…

…jo. Počítala sem kolik věcí mi v životě změnila jedna jediná noc a došla sem k závratnýmu výsledku… docela mě to překvapilo. Každá z těch věcí změnila a ovlivnila další hromadu věcí a tak pořád dál a když vezmu jen to co stálo na začátku a teď kouknu po čase na následky, tak mě to skoro vyděsilo. Potvrdilo se mi ono staré známé, že všechno souvisí se vším. Asi je to tím počasím… mám dojem, že se máchám nosem v pěkný kaluži :o(

No, jinak z víkendu toho moc nezbylo, právě kvůli špatnýmu počasí, takže sem nakonec byla včera večer u Egiho a Ťapinky a koukala sem s Egim na úžasný film Tenkrát na západě. Mám ten film ráda. Dneska sem a budu v práci a abych neměla takovej blbej pocit, že v neděli jen pracuju, tak sem udělala první kousíček webíku opevněni.kachne.cz. Těším se až budu mít volnej víkend a budu moct vypadnout z Brna na hory. Tam je líp než v Brně, i když leje jako z konve…

3.10.2003 pátek – Už to vím… teda já to vím už dlouho, ale teď sem si to přiznala…

…akorát vám neřeknu co. Jo, jasný sem potvora, která zas něco nakousla. Ano, ano, už to slyším… minimálně od pěti lidí… houby, od sedmi… no, radši to nebudu zkoušet spočítat. Doufám, že z toho aspoň někdo bude mít radost. Pro vaši obecnou radost a mé zklamání budu tenhle víkend zas sedět doma, respektive v Brně, takže jestli mi někdo něco chcete, tak máte jedinečnou šanci, akorát teda v neděli budu pracovat, protože příští týden je Invex… Na dnešek sem se po delší době konečně vyspala, dobře a pohodově vyspala, i když se mi to nevěří :o) Dneska v noci se budou asi dít prapodivný věci, jelikož ve svým bytečku hodlám ubytovat zatím rekordní počet lidiček, že Peťo? :o), tak uvidíme, jak to celý dopadne :o) Jestli nebude zítra moc foukat, tak si vyzkouším badminton, viď Aničko? :o) a dál se uvidí. Každopádně mám už od úterý doma na zdi usazenej terč na šipky a občas si hodím… opravdu jen občas, ono to dělá docela kravál, tak nechci moc týrat sousedy. No, tak já vám pak po víkendu dám vědět, co se dělo :o) Se zatím mějte, jak umíte :o)

29.9.2003 pondělí – V koutě… furt aktualizovanej den…

Myslím, že každej má „něco“ co ho dokáže zahnat do kouta. Já v koutě skončila v sobotu v noci a kdybych nemusela dneska do práce, tak tam asi sem ještě teď. To se mi to tak prostě stalo, že se mnou posledních pár dní a událostí švihlo pěkně s vervou do kouta a nechalo mě tam sedět a brečet. V pátek sem si udělala konečně radost a koupila sem si domů šipky, akorát teda budu muset asi někoho znásilnit, aby mi help s jejich montáží na zeď, jelikož to podle návodu vypadá jaksi složitě. V pátek sem taky byla v Kuřimi, tam bylo fajn, spal na mě Šimon a já od něj pak měla zapelichnou celou mikinu. Šimon je totiž báječnej mourovatej kocour. Možná sem časem přihodím nějaký fotky z té noci, jestli mi Jana nějaký pošle.

Z Kuřimi sem dojela v sobotu v sedm ráno domů, vyzvedla sem si fotečky z minulýho víkendu a hurá chystat se na kolo. V devět přesně sem už byla i s kolem ve Slatině. Jiřík dorazil na svým stroji taky a mohlo se jet. Jeli sme přes město do Pisárek, pak kousek kolem řeky a dál až na přehradu, po silnici na Oboru, pak sem se málem přerazila na svým oblíbeným místě na zelené značce směr hrad Veveří. Skoro sem zas vyšlapala ten krpál za hradem Veveří, ale bylo tam moc lidí kvůli akci, co se konala na hradě, tak mi to vadilo. Radši jezdím, když sem sama a kolem žádný lidi :o) Přes Veverskou Bitýšku sme se dohrnuli na Šmelcovnu. Měli eště zavřeno, tak sme chvílu počkali. Dali sme kus uzenýho a pivko a byli sme děsně přejezení…aspoň teda já. Sem myslela, že na to kolo už ani nevylezu. Po posledním týdnu sem byla pěkně odvařená a na tom kole to bylo bohužel dost vidět, takže Jiřík statečně brzdil, aby mi moc neujel. Dotáhl mě doslova až domů a sám jel eště koukat na fotbálek. No, v sedm večer sme měli sraz na koncert Scootru, o kterým víc najdete ve Výletech – Akce společenské. Koncert byl super.

O neděli nemá cenu něco psát. Možná jen to, že mám po koncertě v háji zas koleno, což není nic překvapujícího, když sem tam skákala jako klokan hodinu a půl v kuse. Druhý koleno mám úplně fialový…z kola…se jaksi nezadařilo, tak sem se do něj děsně praštila. Jo a taky sem docela nachcípaná a dneska si asi budu vařit čajík, aby mě to trošku přešlo. To je tak asi celý. Tenhle týden se nic moc dít nebude. Jo a to okno mi v pátek fakt spravili… aspoň na mě do toho kouta netáhla zima z venku…

Jo, víte o tom, že mimo mě existuje ještě minimálně jeden člověk, kterej s ledovým klidem sní uprostřed Kobližné na zem spadlej kus gyrosu?? A pak, že já sem divná…:o))

26.9.2003 pátek – Okno je fajn věc, jen vám ho nesmí spravovat…

Okno je fajn věc, dá se skrz koukat ven z bytu a když máte byt v sedmým patře, tak se dá tím oknem vidět celkem daleko. Akorát teda vám nesmí půlka toho okna drhnout a majitel bytu nesmí být posedlý myšlenkou na opravu této maličkosti. Já tu půlku, která drhne neotevírám, nepotřebuju ji, protože je to v koutě, kde mám závěs a prostě tam okno otevírám jen, když ho chci umýt. Okno už asi umývat nebudu, protože posledně to vydrželo slovy 18 hodin do prvního deště a bylo zas špinavý jako předtím, takže sem se rozhodla, že na okno kašlu. Otevírám jen druhou půlku, která je na správný straně…na koukání i větrání :o) Tak teď s tou opravou, jo. Majitel mi volal, že mám být v úterý 23.9. mezi 16-17 hodinou doma, že to přijdou spravit. Já blbec toho měla na ten den zrovna hafo naplánovanýho, ale řekla sem, že teda jo. Trčela sem nervózně doma a čekala… nepřišli, volala sem to majitelovi, ať si to příště líp domluví. No a včera volali ti opraváři rovnou mně, že jako estli bych nemohla být doma dneska v pět večer… tak sem řekla, že teda jo, ale ať už fakt dojdou, jináč se naštvu. Tak uvidíme… No, dneska toho mám taky v plánu na večer a noc hafo… chjo, sem se neměla nechat uvrtat do večírku v Kuřimi :o), ale myslím, že to bude fajn a ráno sednu na kolo a snad přežiju i výlet, co sem osobně naplánovala. A večer…:o))) Večer bude Scoooooter :o)) Jo, z toho by vám mělo vyplynout, že tenhle víkend budu v civilizaci :o))

22.9.2003 pondělí – Zas nic…

Tak sem tu a zas sem o víkendu přemýšlela. No, přečtěte si to ve Výletech jako Podzimní výzvu. O přemýšlení nic nepíšu, to by ste se z toho mohli taky třeba zbláznit a to nechci :o) Jo a nic mi není, koleno je v háji, ale to už dlouho a nic novýho se mi nestalo, ani sem nezhubla :o)

19.9.2003 pátek – Tak já jedu…

Včera sme byli s JDCem v kině na filmu Loupež po italsku. Kino bylo takovej akční průměr, pak sme šli na pivo. Žádná škopková smršť se nekonala, jen sme povídali. Svět je pěkně nespravedlivej a patřilo by ho zrušit. JDC se možná za hranice nestěhuje a bolí ho zub… Bylo mi z toho celýho smutno :o(

Nevím proč, ale tímhle víkendem sem vzbudila v nezvykle hodně lidech jakýsi odpor k mýmu cestování. Věřte mi, že vás všechny chápu. Nejsem cvok, i když mi tak všichni říkáte, a rozumím tomu co mi říkáte. Většinu věci, který mi říkáte vím i sama. Hm, teď to skoro slyším…: „…tak proč se krucinál podle toho nechováš? Proč se jedeš zase přizabít? Proč se nebudeš válet v Brně…“ Já se nejedu přizabít. Jedu někam, kde je mi fajn. Mám jen jediný dva problémy… jedním je nefunkční koleno, který teda poslední dny fakt docela perlí a druhým problémem není potřeba, aby se někdo zabýval. Nebo možná je, ale to je momentálně jedno. Tak proč si všichni myslíte, že tenhle víkend nejspíš nepřežiju? Má být krásný počasí a já se na ten výlet těším. Jedu už odpoledne a v neděli budu zas večer v Brně. Tak se tu všichni mějte moc pěkně :o) P.S.: Fakt mi není jedno, že se o mě někteří třeba trošku bojíte, i když vám to tak možná připadá.