Modrá je dobrá - 24.9.2011 (z Bíteše do Bitýšky)

Modrá je dobrá. Proto má Mikeš modrej dres, Bartoš modrou kytaru a já půjdu dneska celý den po modré turistické značce. (Akorát to modrý pivo od Starobrna se teda moc pít nedalo.) Takže jak to celé vzniklo? Výlet, nikoliv pivo... Původní plán byl jiný - vstávat ve čtyři ráno, jet vlakem na sever a zdolávat kopce. Jenže v pátek večer byl koncert, krásnej koncert. Tři piva a dva rumy (to by tak nevadilo), ale bylo to dlouhý. Dlouhý tak, že jsem šla spát až ve dvě ráno. A ve čtyři ráno sem zjistila, že dvě hodiny spánku fakt nestačí... Takže plán B.

Plán B začal v deset dopoledne. To jsem vstávala podruhé a opařila se kafem. Ne, tak kecám, neopařila. Ale fakt sem vstala a šla si najít odjezdy autobusů. V poledne z Brna, tak dobrý. Najíst, oblíct, hodit pár věcí do batohu (ano, vzala sem si v té rozespalosti špatnej batoh, dobře mi tak). Autobus jel na čas a půlhodiny. Vyklopil mě v půl jedný na náměstí ve Velké Bíteši. Jóóó, u rozcestníku. ...kde ani nebyl napsaný cíl mé cesty. Pravda, bylo to trochu stresující, ale co už. Hurá po modré vpřed! Směr? Veverská Bitýška. A stmívá se v sedm. Takže rychle :o)

Vyrazila jsem z města směr Bílý potok, kolem kterého se celá cesta vine. Mapu nemajíc, zabloudila jsem už po třech kilometrech :o) Ale po celý výlet jsem měla "přítele na telefonu", dá se říct, že Radek byl na výletě skoro vlastně se mnou, protože jsem mu za a) psala průběžně kde jsem a za b) volala asi 3x, když jsem zakufrovala. Dvakrát z toho protože místní chytráci pokáceli stromy se značkama. Nešlo o to, že bych se bála, že opravdu zabloudím, ale neměla jsem čas se někde motat po lese, takže bylo lepší zavolat.

Cesta je příjemná. Už je to sice pár let, co jsme tama šli spolu s Radkem a Bárou, ale postupně člověk vzpomíná a cestu poznává. Přes Bílý potok vede hodně různých lávek, mostků a tak, ale dostat se k některým by znamenalo si zajít nebo se plížit kopřivama, takže jsem asi pětkrát přeskotačila přímo potok. Jednou teda to bylo trochu hlubší, takže mi nateklo kapku vody vrchem do bot, ale vzhledem k celé atmosféře výletu to bylo osvěžující a veselé :o) Focení cestou se zvrhlo ve focení rozcestníků, takže fotky jsou čistě dokumentární.

Rychle rychle. No, vzhledem k ubývajícímu času to bylo potřeba, ale na druhou stranu po 19 kilometrech jsem měla odvařený nohy a na levé patě urvanej puchejř. Kolena se odmítala ohýbat v požadovaným směru a rytmu. Takhle nějak sem se doplížila na Šmelcovnu. Vždycky, když dojdu nebo dojedu na Šmelcovnu, tak si říkám "už je to dobrý, tady už můžu i umřít a jsem v civilizaci, tak to nějak dopadne"...:o) Dopadlo. Výborná kofola a výýýýborný domácí štrůdl. Obrovský kus za pouhých deset korun!!! To sem neodolala, takže jsem poseděla, pojedla, popila a... a vstala (kupodivu). A šla dál směr Veverská Bitýška. Bylo to už "skoro po rovině". Ale jo, sice jsem tahla za sebou nohu jako postřelená, ale šlo to. Takže za 5,5 hodiny jsem zdolala 28 kilometru. Akorát do šera, dala sem si kafe a kofolu a autobusem se přepravila z Bitýšky do Brna na šalinu a domůůů :o)... Škody? Jeden povětší puchejř a boty značky AKU před rozpadnutím. Nutno říct, že mají svoje už odchozený. Jinak nádherný výlet krásnou krajinou za nádherného počasí :o)