Jak se nepřerazit o betonový sloup (16.-18.1.2004)

Tak v pátek jsem měla půl dne dovolené a vyrazila jsem vláčkem směr Náchod. Vláček jel do Týniště, kde to znám a mám ráda a odtama měl jet motoráček do Náchoda. Jako obvykle. No, začalo chumelit a milý motoráček měl mít podle rozhlasu zpoždění 10 minut, tak jsem pěkně napsala SMSku, že přijedu do Náchoda později a ať teda tam na mě počkají…

Vláček vyrazil přesně podle očekávání o deset minut později a hrčel si to směrem k další zastávce. Jenže ouha. Najednou vláček přestal vrčet a zastavil mezi polama. Fakt. Široko daleko nic. Pole a koleje a náš vláček motoráček, kterej stál a nevrčel. Hm. Paní průvodční byla zrovna v našem vagónku, tak nervózně koukala, co se děje. Asi po dvaceti minutách došel strojvedoucí a zkonstatoval, že došla voda. Prostě došla voda v chlazení motoru. Jen tak. Nebo ji prostě někdo nezkontroloval. Hlavní bylo, že se nedalo jet dál, aby se motor nepřehřál a neumřel. Ale prý už si pro nás jede velká lokomotiva a odtáhne nás.

No, mezitím jsem to napsala do další SMSky. Přišel dotaz, kde že nám ten vlak kiksnul. Zjistila jsem, že jsme asi dva kilometry před Opočnem v Orlických horách, tak jsem dostala rozkaz vystoupit a počkat, že budu naložena tam. No, takže v Opočně jsem zneužila vytopenou čekárnu a za chvílu už jsem s naloženým prknem a báglem a frčeli jsme po totálně zasněžených silnicích k bunkru. Chvílama to bylo teda zajímavý. To čemu se odborně říká sněhové jazyky se tady dalo nazvat sněhovými závějemi nekontrolovaných rozměrů a hloubky a hlavně to bylo všechno umístěno na silnici. Prakticky já bych asi netrefila ani tu silnici, ono totiž nebylo vidět, kudy vede. Netuším, podle čeho se řídilo. Podezřívala jsem řidiče, že to, že jsme nakonec dojeli pod bunkr bylo opravdu jen dílem náhody.

Autíčko muselo zůstat asi půl kiláku od bunkru pod kopcem. Lidé znalí situace nahodili běžky, vzali pár věcí do ruky, já vzala bágl a vyrazila jsem po cestě. Jo, po cestě. Ona tama v létě vede cesta, jenže teď na ní bylo místama sněhu dost nad kolena. A byla tma jako v pr…… Ale naštěstí to tam trošku znám, takže jsem trefila dobře :o) Pracující většina ještě cosi šla kutit po bunkru. Já měla důležitý úkol…topit v kamnech v klubovně.

Zbytek víkendu vezmu ve zkratce :o) V sobotu jsem vyrazila na prkno :o) Zakázala jsem, aby se chodili koukat :o) Stejně měli v bunkru hodně práce se vším možným. No. Děsný to bylo, prakticky jsem sebou furt mlátila o zem a jednou jsem málem trefila i betonovej sloup elektrickýho vedení. To už šlo o život :o) Ale bylo to prima, jen neumím zatáčet doprava, to házím děsný držky :o) Odpoledne jsem byla pověřena výrobou smažených vinných klobás… ještě že jsem viděla, jak se to dělá nedávno u ségry, když je švagr Petr chystal :o) Oproti plánu jsem se zabíjela na prkně ještě v neděli. Navečer jsem byla odložena v Náchodě na nádraží a odfrčela jsem s celou výbavou zase do Brna. Byl to super víkend :o) Jo a poučení z tohoto víkendu zní: „Nesviťte si ze zvědavosti baterkou na kadibudce do díry pod váma, když nemáte silnej žaludek :o)“…